Nehemjáš 8,10b

Duchovní a liturgická obnova

Co si myslím o dnešních snahách upravovat pořad a průběh bohoslužeb?

Nehemjáš správně chápal, že návrat do Jeruzaléma není jen „světským návratem do staré vlasti“ (jen „národním obrozením“), ale že jde o Boží dílo, které proto nutně musí být spojeno rovněž (a vlastně prvně) s „duchovní obnovou“… Všimněme si – nezačíná se „moralismem“ či příkazy, ale „bohoslužbou slova“ – poctivým biblickým kázáním! A jakou účinnost má takové slovo! Lidé pláčou, opravdově a pro radost z návratu. Nehemjáš právě tohle geniálně podtrhuje, když ze tří velkých / poutních svátků zaznamenaných ve Starém zákoně dává jako první slavit Svátek stánků – Sukot, protože se jím připomíná pobyt na poušti (odtud „chýše“, tzv. suky, které mají děrovanou provizorní střechu) a cesta do zaslíbené země… a tohle zarezonovalo: dávný exodus pod vedením Mojžíše se potkal s tehdejším návratem z exilu. Nelze se divit, že „z toho mají vánoce“, vždyť čteme povzbuzení: „Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte dárky těm, kdo nemají nic připraveno.“ (v. 10a)

Bože, děkujeme ti, že „jeden takovej vandr už je za námi“ a že „nám všem mává svobodná zem“…