Matouš 18,4

Kdo je naším vzorem

Odkud se učím vzorce svého vlastního chování?

Když si představíme dítě, tak si představíme jeho bezelstnost, důvěřivost a možná až i naivitu. A také jeho zranitelnost a závislost na rodičích. A je to právě dítě, které se na ně plně spoléhá, které jim důvěřuje a nechce se hnout od nich na krok. Je to právě dítě, které se učí od svých rodičů, přebírá jejich zvyky, obyčeje a vzorce chování, a to nejen na rovině osobní, ale i na rovině sociálních kontaktů a života mezi lidmi. Ježíš nám na příkladu dítěte ukazuje, jaký může být náš vztah s Bohem. V Boží náruči můžeme být právě tak bezstarostní, důvěřiví a plni pocitu bezpečí, ale také vděčnosti a lásky. A zároveň se máme v pokoře učit od Boha a růst podle jeho vzoru. Ježíš nás vyzývá, abychom nežili jako pubertální dítě, které si myslí, že ví všechno nejlépe.

Pane, pokorně tě prosím, abych se mohl dnes naučit od tebe něco nového do svého života.