12Ale vy je znesvěcujete, když říkáte, že Panovníkův stůl je možno poskvrňovat, a to, co je na něm, obětovaný pokrm, není třeba brát vážně.
Co opravdu berete vážně
Jakým způsobem projevujeme vážnost vůči Božím záležitostem?
Boží chrám stojí. Bohoslužebný řád je nastavený, ale Malachiáš žije v době, kdy vážnost, důstojnost Božího jména je v ohrožení hlavně díky lidské vypočítavosti. Proč bych Bohu, který to nevidí, musel dávat ze svého to nejlepší? Proč bych si to nemohl nechat pro sebe? Takové rozumné přemýšlení. Ale krátkozraké. Svůj čas a peníze vždycky totiž směřujeme do oblastí, na kterých nám nejvíce záleží a kterých si nejvíce ceníme. Bůh touží zůstat tím nejcennějším, tou nejdůležitější osobou v našem životě. A to by se mělo projevit právě v tom, jaký čas, jaké úsilí a jaké prostředky směrujeme vůči Bohu. Je to stejné jako v manželství. Zkuste manželce přinést shnilé a vypelichané koště místo pořádné květiny. Jakou vážnost a důležitost jste jí tím projevili? Zkuste někomu, kdo pro vás hodně udělal, koupit nejlevnější čokoládu z výprodeje. Jakou vážnost a vděčnost jste tomu člověku projevili?
A tak se stává, že vůči lidem bychom si to netroufli, ale vůči Bohu, kterého nevidíme, klidně. Kdo je pak pro nás přednější, důležitějš Bůh nebo lidé? Proto i ve 21. století věnujme pozornost, v jaké kvalitě předkládáme naše oběti na stůl Páně. I Bůh má rád kvalitu a záleží mu na tom.
Bože, dej ať tě neodbudeme ve svém životě něčím podřadným. Zasloužíš si naši vážnost.