Lukáš 9,43a

Stát s otevřenou pusou

Jakou reakci v nás vyvolává Boží jednání?

Nedivíme se otci, který je v tomto příběhu zoufalý ze stavu svého syna. Jeho stav byl velice vážný a život ohrožující. Je možné, že už vyzkoušel vše, co se dalo. Stejně jako žena, která měla 12 let krvácení, i on mohl vynaložit nemalé jmění a spoustu času, aby se životní úděl jeho syna změnil. Další zklamání ale přijde při setkání s učedníky, kteří zlého ducha taktéž nedokáží vyhnat. A proto přijde klíčové sloveso – UJMI SE MÉHO SYNA. Ježíši, ty sám osobně se vlož do této situace. Když už všechno selhalo, ty jsi ta poslední záchrana.  Přesně tento typ odevzdání se do Božích rukou pak uvolňuje Boží moc. Stav, kdy se už Bohu nepleteme do jeho díla svou moudrostí, svými postupy. Kdy i s malou vírou očekáváme, že Bůh může dělat velké věci. Nakonec se opravdu stane zázrak, který všichni vidí na první pohled. Chlapec je v pořádku a šťastný otec je zavalený přívalem vděčnosti. Kterou ale sdílejí i přihlížející. A tak se shromáždění posune do sborové vděčnosti a údivu nad tím, co dokáže jedině Bůh. Zasáhnout do duchovního života člověka a tam přinést uzdravení a osvobození. Ať i my takové zázraky kolem sebe vidíme a nevyjdeme z údivu, jako tehdejší očití svědkové.

Ježíši, ať nevycházíme z údivu nad tvými činy.