Lukáš 9,35

Neusnout a naslouchat Kristu

Jak by mělo vypadat naše bdění a naslouchání Kristu?

V dnešním čtení se působivě prolíná Starý a Nový zákon. Ježíš bere své učedníky na horu a tam se před nimi proměňuje. Jeho tvář září a jeho oděv je bělostný. Zjeví se Mojžíš a Eliáš a hovoří s ním o jeho cestě do Jeruzaléma – o kříži. Celá tato událost je zjevením Ježíšovy slávy a potvrzením, že on je Boží Syn.

Ale učedníci reagují zvláštně. Petra a ostatní přemůže spánek. Když se probudí, chtějí situaci zachytit – postavit stany, zůstat v tomto výjimečném okamžiku. Nechápou, že Ježíšova sláva není jen o nádherných zážitcích, ale také o cestě kříže.

Bůh však promlouvá jasně: „Toto je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte.“ Tato slova ukazují, že cesta víry není otázkou lidských představ, ale otázkou naslouchání Kristu, jakkoli může být někdy s našimi představami spíše v rozporu. Učedníci mlčí, protože jsou zasaženi tím, co viděli. I my někdy potřebujeme umlknout, abychom skutečně slyšeli Boha.

Nejsme povoláni jen k obdivu Boží slávy, ale k následování Krista – i na cestě kříže. Abychom po této cestě mohli kráčet v plnosti a vědomě, nesmíme usnout, a nesmíme přestat naslouchat Kristu a jeho učení.

Poslouchat Krista je tou nejlepší a zároveň nejtěžší věcí, kterou může člověk udělat. Bože, Ty nás znáš a víš, jak jsme někdy vůči Tvému hlasu a Ježíšovu učení hluší. Dej, ať se vždy dokážeme v pravý čas ztišit a znovu naslouchat hlasu Tvého syna.