47Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje."
Všichni jsme ušpinění hříchem
Nemám sklon soudit lidi?
Jde o text plný napětí, nevyřčených urážek i zápasu o duši dvou lidí a možná celé vesnice. Je to ale zároveň i text, který dost bolestně ukazuje na stav, kdy se komunita věřících stane místem pouze pro zbožné a exklusivním klubem pro dokonalé, kteří ztrácí schopnost empatie. Nebyl to totiž zbrklý skutek, bylo to promyšlené zviditelnění toho, co oči víry v Ježíši spatřily, zviditelnění, v němž žena na sebe zapomněla, aby byl vyzdvižen Ježíš. Pro ostatní to ovšem bylo těžce stravitelné. Někteří ze spolustolovníků byli málo velkorysí na to, aby ten symbolický skutek strávili. Té ženě nepochybně bylo co odpouštět (a asi se to o ní vědělo). I těm na hostině bylo co odpouštět (jen se to o nich možná veřejně nevědělo). Ježíš přijímá to gesto pokání ženy, které bylo pro ni velkým rizikem. Její mnohé hříchy jí byly odpuštěny, protože projevila velikou lásku, řekl o ní Ježíš a lidi žasli. Ježíšovo jednání je především zjevením Božího jednání. Toto jednání je rovněž příkladem pro nás, jak máme jednat mezi sebou.
Pane, uč nás odpouštět tam, kde ty odpouštíš. Ať rosteme v milosti. Amen.