Lukáš 18,14b

Pokora, která otevírá dveře

Na čem stavím svou jistotu před Bohem?

Farizeus stál sebevědomě a odříkával své zásluhy, celník se neodvážil ani vzhlédnout a tiše prosil o milost. A právě on byl ospravedlněn. Šok pro posluchače – vždyť farizeus byl vzorem zbožnosti, zatímco celník patřil k opovrhovaným. Ale Bůh nehledí na naši výkonnost, nýbrž na srdce. A pozor! Když si říkám „jsem rád, že nejsem jako ten farizeus“, začínám stát přesně na jeho místě. Ježíš vzápětí objímá děti. Nemají zásluhy ani postavení – přijímají vše jako dar. A právě to je princip Božího království - hodnoty jsou obrácené. Ti, kdo přicházejí s prázdnýma rukama, odcházejí s požehnáním. Pokora není slabost, ale dveře, kterými k nám proudí Boží milost. Kdo jimi přichází, neodchází prázdný.

Bože, smiluj se nade mnou hříšným a nauč mě přijímat tvé dary s dětskou důvěrou.