Lukáš 1,46-47

Bůh je hoden chvály

Je vděčnost Bohu každodenní součástí mého života?                 

V časech Božího navštívení potřebuje člověk tuto událost sdílet s ostatními. Většinou s těmi nejbližšími. Také Marie běží do hor za svou příbuznou Alžbětou sdílet svou radost. Marii přemáhá, že Bůh se sklonil k ní tak obyčejné a bezvýznamné dívce. Ve chvílích radosti tryská z člověka vděčnost za všechna Boží požehnání, za jím projevovanou lásku a milosrdenství k nám, kteří si to vlastně nezasloužíme. Připomínáme si jeho sílu, vládu nad zlem, pomoc těm, kteří jsou v problémech a zaslíbení daná člověku i nám.

To vše vyznávala Marie a také často i my s ní, když nás Pán použije ve svém díle. Pamatujme, že na prvním místě patří dík jemu. Bez něj jsme stéblem kácejícím se ve větru, plevami hnanými větrem, bez kořenů, bez směru. Marie byla vyvolená, protože očekávala spasitele, byla před Bohem pokorná, a hlavně ochotná poslechnout i přes všechny problémy, které jí Boží cestou hrozí. Vzdávala Bohu chválu. Tím je nám všem vzorem i ukazatelem, jak se chovat, aby Bůh používal i nás. 

Nechť je chvála Bohu a pokora součástí mého života!