27Toto praví Hospodin: "Celá země bude zpustošená, ale neskončím s ní docela. 28Země nad tím bude truchlit, zachmuří se nebe shůry,
neboť jsem vyhlásil, co mám v úmyslu, a neželím toho a od toho neupustím."
Je to konec?
Přichází ta zkáza od Hospodina?
Jeremjášovi je zle. Nesleduje tu zkázu s postojem nezúčastněného pozorovatele. Naříká. Trpí spolu s lidem. Do toho řekne Hospodin, že lid je hloupý, když neuznává svého Boha. Prorok běduje. Vidí zkázu, která navrací svět k původnímu chaosu – jako na začátku před stvořením, o kterém pak je řečeno: Viděl Bůh, že to je dobré. Opět je země pustá a prázdná a nebesa jsou bez světel. Souš je nejistá, ptáci odletěli, nikde žádný člověk. Stvoření končí dnem odpočinutí. Covidí Jeremjáš, končí Hospodinovým planoucím hněvem. Hrůza. Tentokrát už nezazní výzva k nápravě. Hospodin vyhlásil, co má v úmyslu, a neželí toho a od toho neupustí. Boží lid nevyužil nabídky k návratu. Jediná cesta, která se před ním otvírá, je cesta soudu.
Znamená to konec světa? Nikoli. Je to popis vidění zkázy, která ovšem nevychází z Hospodinova rozhodnutí. Je důsledkem zla, jehož se dopouští Boží lid, když převrací řád stanovený při stvoření. Hospodinova trpělivost je vyčerpána. Přitom Hospodin není ochotný úplně zničit svůj lid. V tom snad je naděje.
Bože, v úžasu si uvědomujeme, že je důležité, jak žijeme, vždyť naše skutky tvoří naši budoucnost.