14Smyj ze svého srdce zlo, Jeruzaléme, a budeš spasen. Jak dlouho budeš v svém nitru přechovávat ničemné myšlenky?
Naděje
Jak se pozná, že Boží lid dodržuje smlouvu?
Je zle. Ze severu se blíží babylonská armáda a s ní veliká zkáza. Judsko bude zničeno, země bude zpustošena. Hospodin radí ústy proroka: Utečte do bezpečí, do opevněných měst! Ale i ta města budou dobyta a zůstanou bez obyvatel. Král, velmožové, kněží i proroci jsou vyděšení, a mají proč. Do toho zaznívají přísná slova Božího soudu. Jeremjáš je věrně vyřizuje, přesto se odváží ozvat: „Ach, Panovníku Hospodine, podvedl jsi tento lid i Jeruzalém. Řekl jsi: »Budete mít pokoj« a zatím meč pronikl až k duši.“ Jsou to silná slova na hranici rouhání.
Je překvapivé, že po tak dlouhé historii nevěrnosti má Izrael stále ještě šanci k návratu. Pozvání ovšem není laciné a návrat snadný. Podmínky: Důsledné odstranění model a jednání založené na právu a spravedlnosti. Ono totiž: Pokračování vztahu Hospodina a jeho lidu záleží především na Boží milosti, ale pak také na tom, zda lid tu milost přijme, jinými slovy uzná svou nevěrnost, požádá o odpuštění a znovu se zaváže smlouvu dodržovat.
Je hrůza, co se děje a k čemu se schyluje, ale stále ještě platí nabídka pokání.
Bože, obdivujeme tvou trpělivost.