Jan 9,3b

Ježíš prozařuje temnoty

Kde už nemáme naději pro sebe či druhé?

Je to žel stále živá a populární teologie: Jsi-li nemocný, je-li v tvém životě nějaké trápení či se v nějakém směru nemáš dobře, pak je zjevné, že je na vině něčí hřích. Nejspíš tvůj. Ježíš tuhle teologii, která se za otázkou učedníků skrývá, poměrně razantně odmítá. Slepota člověka, jejž potkali na cestě, bude naopak sloužit zjevení Božích skutků. Ježíš na něm ukáže, že je světlo světa. Koná Boží skutky, dokud má příležitost.

Změna je tak dramatická, že někteří ani nemohou uvěřit, že je to ten člověk, jejž znali. Jiní lpí na absurdních předpokladech. Farizeům předně vadí, že k uzdravení došlo v den odpočinku. Je jim jedno, že byl uzdraven člověk. Vidí jako problém, že Ježíš narušuje jejich zavedené pořádky. Další jsou ale pokornější, poznávají, že nemohou popřít zjevný zázrak jako Boží skutek.

Ježíš je světlo světa. I nám může otevřít oči, abychom poznali Jeho slávu. Má moc prozářit nejrůznějším způsobem i naše temnoty, vstoupit se svou nadějí a láskou i do naší beznaděje a podle svojí vůle je zcela proměnit.

Pane, přijď se svou nadějí i tam, kde už žádná není!