30b...a otevřel mi oči!
Být tím, kdo opravdu vidí
Kde potřebujeme otevřít oči?
Příběh uzdravení slepého člověka pokračuje výslechem rodičů, protože farizeové nevěřili, že byl slepý. To rodiče potvrzují. Bojí se ale říct, kdo stojí za jeho uzdravením. Těm, co by se přiznali k Ježíši, hrozila exkomunikace. Následuje nový výslech uzdraveného člověka. Ten vyznává pravdu a má odvahu říct i svoje argumenty. Proti tvrzení, že Ježíš je hříšník, namítá, že tak mimořádný zázrak může znamenat jen to, že Ježíš je od Boha.
Farizeové reagují opovržením a s tvrdostí. Vůbec je nezajímá, že byl uzdraven člověk, jde jim jen o jejich sebepotvrzení a autoritu vůdců. Mají pravdu před očima, ale odmítají ji vidět a přijmout. To se snadno v životě může stát i nám tam, kde nechceme uznat skutečnost, nechceme si připustit pravý stav věcí, nechceme si pustit pravdu k tělu. Kde je pro nás důležitější, abychom si udrželi svoje postavení nebo svůj sebeobraz, na němž nám tolik záleží. Abychom před druhými i ve svých očích byli těmi, „kdo vidí“, kdo mají věci pod kontrolou. Tak nás naše pýcha oslepuje a udržuje v sebeklamu.
Pane, otevři naše srdce, ať se otevřou i naše oči pro pravdu.