13Panovník praví: "Protože se tento lid přibližuje ke mně ústy a ctí mě svými rty, ale svým srdcem se ode mne vzdaluje a jejich bázeň přede mnou se stala jen naučeným lidským příkazem, 14bZanikne moudrost jeho moudrých a rozumnost jeho rozumných bude zakryta."
Soužení nebo spása
Co ve mně převažuje ve vztahu k Bohu, strach nebo posvátná bázeň?
Není příliš složité zaměnit úctu k Bohu za rituály. Dělo se tak ve starověku a existuje to i dnes. I náboženské rituály mohou zajistit obdiv člověka, mohou se líbit, mohou vyvolat emoce a zahýbat našimi city, ale neoklamou Hospodina. Ten se dívá pod povrch. Vidí i to, co považujeme za nejskrytější a doufáme, že nikdy nevyplave na povrch. Nemusíme se trápit, že máme v sobě nadání k dobru, ale i nadání ke zlu. Bojme se, když si myslíme, že jsme pány v sobě nad dobrem i zlem. Vymkne se nám to z rukou. Za námi zůstane trápení a bolest a budeme mít důvod bát se budoucnosti. Možná, že to někoho dovede k popírání Boha. A pokud my starší se Boha nebojíme, naslouchejme pozorně našim dětem a vnoučatům. Ptají se, jakou budoucnost jim připravujeme.
Pane, vejdi do mého srdce. Otevři si sám, když váhám, zda ti mám otevřít dveře svého uzavřeného srdce. Zabydli se ve mně a proměň mě, prosím.