Izajáš 27,5

Bůh v partnerství s člověkem

Kam se obrátit, když se Hospodin zlobí?

Za několik málo tisíc let se člověk vypracoval k tomu, že odkládá v sobě potřebu transcendentna. Docela zpychl. Vše změří, zváží, prohlédne nejnovějšími mikroskopy, dalekohledy, a ještě jinou technikou, vše rozpitvá. Má velkolepé cíle a je přesvědčen, že se mu nic nesmí postavit do cesty. A ejhle, ono se mu staví. Shora ho pozoruje Hospodin a hodnotí. Někdy docela přísně. Kupodivu člověk se mu postaví jako David proti Goliášovi a je překvapen, že nezvítězil. Zřejmě proto, že David si ku pomoci vzal právě Boha. Bůh vidí svou zemi jako svou úrodnou vinici a strachuje se: „Aby ji nic nepostihlo, nocí i dnem ji budu střežit.“  Přece však touží, aby nešlo jen o jednostranné dění, ale lidstvo (vinice) bylo ve vztahu k němu aktivní. „Ať se mnou uzavře pokoj.“ Taková je odvěká Boží touha.

Pane, pomoz mi, abych ve svých očích nevyrostla nad tebe. Pomoz mi láskyplně vést všechny, které mi svěřuješ, k úctě vůči tobě.