33Když Jákob dokončil příkazy svým synům, uložil se opět na lože a zesnul. Tak byl připojen k svému lidu.
Syt svých dnů
Hovoříte se svými blízkými o své smrti?
Jsou lidé, kteří toho zažijí tolik, že by to vydalo na několik set dílů televizního seriálu. A ač to na první pohled nevypadá vždy tak dramaticky jako u praotce Jákoba, většinou jsou v životě nějaké ty radosti a výhry, stejně jako prohry a pády.
Jákob před svou smrtí hledí zpět na svůj život s mnoha zápletkami, dramaty i požehnáním. Ohlíží se za svou minulostí, za svými předky, ke kterým je nyní připraven se připojit.
Jákobova budoucnost je v jeho synech. Silném pokolení dvanácti. A přece i oni mnohokrát selhali a provinili se.
Předal jim, co mohl a žádá poslední věc. Týká se místa jeho posledního odpočinku. Přeje si jej sdílet se svým lidem, se svými předky. Ti mu předali víru v Hospodina a byli mu nablízku, když se s ním celoživotně utkával, zápasil, ale nezapomněl, že jej Hospodin stále provází.
Pane, ať ani my nezapomínáme, že jsi stále s námi.