1Za časného jitra políbil Lában své vnuky a dcery, požehnal jim a vracel se opět ke svému domovu.
Rozchod
Nestává se ti, že podle sebe soudíš druhé?
Jákob znal Boha čím dál lépe a je zajímavé, že ho v tuto chvíli nazývá slovy Strach Izákův. Zřejmě mu docházelo, že to všechno, co se s ním děje, je Boží dílo a znovu si připomněl tu bázeň, kterou měl při svém prvním setkání s Bohem v Bét-elu. Bůh není sladký usměvavý dědeček. Bůh je svatý a vzbuzuje bázeň. Zatímco se Jákobův vztah s Bohem upevňoval, jeho vztah s Lábanem se ale zhoršoval. Lában ho chce ovládat. Oba muži se přitom dovolávají Boha. Jákob toho, kterého zná, Lában se dovolává boha svých předků, kteří ale sloužili jiným bohům. Lában tak Boha Abrahamova zařazuje mezi ostatní bůžky. A je příznačné, že se chce proti Jákobovi pojistit: „Nepřekročíš tento val proti mně se zlým úmyslem.“ Ale byly to Lábanovy zlé úmysly, které ho dovedly na toto místo! Staré rčení říká: Podle sebe soudím tebe. Zde je to dobře vidět.
Pane, tam, kde ztrácíme bázeň z tvé svrchovanosti a vidíme jen sebe, tam nás zastav a uveď zpátky na cestu podřízenosti tobě.