Genesis 18,3

Bůh jako host

Vnímáme Hospodina jako nejvznešenějšího hosta, kterého si máme předcházet a po jehož návštěvě toužíme?  

Dovolím si vynechat diskuse o tom, kdo byli neznámí Abrahamovi hosté. Zkrátka tak docela nevíme, s kým Abraham stoloval. Své hosty ovšem vnímal jako návštěvu samotného Hospodina. Dva staří lidé rozmlouvají s příchozími a vyslechnou si od nich další upřesnění původního zaslíbení. Touha po dítěti dostává jasné obrysy. Hosté se stávají zvěstovateli radikální životní změny. Není divu, že Sára má tendenci se tomu smát. Kdo má ale nakonec největší smysl pro krásný životaplný humor? Abraham, který se při prvním proroctví usmál? Sára, která se smíchem poslouchá hosty? Budoucí syn Izák neboli ten, kdo se směje? Anebo úžasně dobrý humor projeví Hospodin, když dá dítě bohabojným starcům? V celém příběhu je krásně veselo. Bůh jako host přináší požehnání a zaslíbení. Filozofové všech časů se mohou rozkrájet, ale nepochopí Boží svrchovanou radost dělat navzdory všemu radost. A zaslíbení? No ano. Abraham se stal praotcem nepřeberného zástupu potomstva, lidí, kteří se k němu upínají.

Hospodine, toužíme po tom, abys byl našim stálým a nejdůležitějším hostem. Zvu Tě k sobě.