16Slib byl dán Abrahamovi a `jeho potomku´; nemluví se o potomcích, nýbrž o potomku: je jím Kristus.
Zaslíbení, které trvá
Na čem stojí moje jistota – na lidských smlouvách, nebo na Božím zaslíbení?
Pavel zde používá obraz smlouvy, aby ukázal, že Boží zaslíbení dané Abrahamovi je pevné a nezrušitelné. Ani zákon, který přišel o stovky let později, nemůže toto zaslíbení zrušit. Klíčem k pochopení je Kristus – On je tím „potomkem“, skrze něhož přichází požehnání.
To, co Bůh slíbil, platí. A to je pro nás obrovská útěcha. Ve světě, kde se sliby často porušují a smlouvy mění, je Boží slovo jistotou. Jeho plán spásy není založen na lidském úsilí, ale na Boží věrnosti. A tato věrnost se prokázala a naplnila v Kristu.
Pavel tímto textem připomíná, že víra není jen o přítomnosti, ale i o důvěře v Boží příběh, který nás přesahuje. Jsme součástí něčeho většího – Božího zaslíbení, které začalo u Abrahama a naplnilo se v Kristu. A to zaslíbení platí i pro nás dnes.
Bože, děkuji Ti za Tvé věrné zaslíbení, které trvá navěky. Pomoz mi důvěřovat Tvému slovu víc než lidským jistotám. Děkuji Ti, Ježíši, že jsi naplněním všech zaslíbení. Ať moje víra spočívá v Tobě, ne v mých zásluhách. Amen