Exodus 40,34

Boží sláva sestupuje na zem

Jak poznám, kdy se zastavit a čekat, a kdy se zvednout a vykročit?

Představme si věci ve Stánku – zevnitř až po nádvoří. Truhla (archa) a v ní kamenné desatero, a na ní víko z jednoho kusu zlata. Závěs do „svatyně svatých“, a pak ve „svatyni“ dvanáct tzv. předkladných chlebů (dvanáct pokolení), které jedli kněží. Sedmiramenný svícen, zlatý oltář s kadidlem, oltář pro zápalnou oběť, umyvadlo na ruce a nohy kněží atd.

Ale to není vše.  Možná jste zažili krásné bohoslužby co do slavnostní liturgie nebo profesionálního zpěvu, a přitom byly chladné, neosobní nebo lidem nesrozumitelné. Nejvíc záleží na tom, jestli je přítomný Pán Bůh. Jeho sláva je spíš jako přírodní živly – oblak vodní páry a ohnivá záře.  V církvi platí, že čím prostší je zevnějšek, tím zářivější bývá vnitřní krása. Znáte někoho, kdo lidem nepřijde „pohledný“, a přesto byste o něm bez váhání řekli, že je to „vnitřně krásný člověk“?

Oblak a ohnivý sloup byly pro Izrael znamením: stůj! Nebo: vydej se na cestu! Držme se Boží slávy víc než lidské, jen tak nikdy nesejdeme z cesty za Ježíšem.

Pane Ježíši, díváme se na Tebe a vidíme přitom slávu Otce v nebesích.