Ester 4,14b

Víra navzdory strachu

Věřím, že i mé místo a čas jsou Božím povoláním?

Když se zdálo, že pro Židy není naděje, Mordokaj volá Ester, aby se zastala svého lidu. Ester váhá – riskuje život –, ale nakonec se rozhoduje pro víru a odvahu. To je klíčový moment celé knihy. Bůh nás také staví do situací, kdy máme jednat, i když je to těžké. Možná právě tam, kde jsme, nás Bůh povolal „právě pro chvíli, jako je tato“. Odvaha není absence strachu, ale ochota jednat navzdory němu. Ester svým rozhodnutím otevírá cestu k záchraně – cestu k Božímu zázračnému, jedinečnému, i když skrytému jednání. Může to vypadat jako sled náhodných událostí, ale ne pro toho, kdo svou situaci cele odevzdal Bohu a očekává Jeho záchranu. Takový člověk jasně rozpozná Boží jednání i v „šťastných náhodách“. Ester do celé situace vstupuje s výzvou k půstu – hledá pomoc u Boha celým srdcem.

Pane, dej mi sílu postavit se tam, kam mě voláš.