4v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří.
Boží záměr s člověkem
Co znamená vše přivést k „jednotě v Kristu“ (1,10)?
Zní to vlastně jako báseň... Vypráví se o prehistorii světa; jako z mlhy se vynořují obrysy Božího dobrého a moudrého záměru s lidmi. Čteme, že „předem nás určil“, „před stvořením světa vyvolil“, nebo „nám dal poznat tajemství svého záměru“. Nechme stranou teologické spory o předurčení člověka (ke spáse nebo záhubě?). Podstatnější je, že Bůh vždy toužil po společenství s námi a po souznění s Jeho láskou a slávou. Uprostřed hříchu a rozkladu světa poslal svého Syna Ježíše a daroval ho jako Beránka, obětovaného za naše viny. Ti, kdo ho přijímají, zapečeťuje Pán Bůh otiskem Ducha svatého podobně, jako farmáři cejchují své stádo. A jako Pán času, který sám stvořil a jehož tikot jednou zastaví, naplánoval i čas, kdy „přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu.“ Můžeme si představovat, co to asi bude znamenat?
Pane Ježíši, děkuji Ti za všechno, co jsi pro nás udělal a děláš.