Daniel 1,9

Požehnaná věrnost

Jak se spolehnout na Boha, když na nás klepají problémy? 

Když v roce 605 př. Kr. babylónský král přitáhl k Jeruzalému, mladému Danielovi na dveře života zaklepaly problémy. Byl odveden do cizí země, kde měl sloužit cizímu vladaři. Jako vyznavač Hospodina nicméně narazil na dilema, zda se podvolit životnímu stylu Kaldejců. Ať už byly pokrmy nečisté nebo podle tehdejších praktik spojeny s modloslužbou, Daniel by se poskvrnil. I když ho za to mohly čekat problémy, rozhodl se, že zachová Bohu věrnost (8). 

Jak reagoval Bůh na Danielovu věrnost? Požehnáním. To ale neznamenalo, že ho vysvobodil z nuceného zajetí, od povinné služby cizímu dobyvateli. Požehnal mu tam, kde byl, tam, kde ho potřeboval. Pomohl mu projít výzvami, které měl před sebou (9; 15; 17; 19-20). Přitom stačilo jen málo, snadný kompromis, aby se Daniel o tak veliké požehnání připravil. Krásné povzbuzení je, abychom důvěřovali Hospodinu a zachovali mu věrnost, i když na dveře našich životů klepají problémy. On požehnává a doprovází ty, kteří na něj spoléhají.

Pane, uč nás ti důvěřovat a spoléhat na Tvá požehnání.