21c"Chválu vzdejte Hospodinu, jeho milosrdenství je věčné."
Strach před Bohem dolehl na království všech zemí
Můžeme chválením Boha přemáhat moc temnoty?
Jóšafat a jeho vojsko zažili mimořádnou zkušenost. Když začali zpívat chvály Hospodinu (Žalm 136?), nepřátelé se vrhli jeden na druhého. Podobně kdysi Gedeon ani jednou „nevystřelil“ a stejně zmatek padl na armádu Midjánců, že se mezi sebou pobíjeli. Jóšafat už jen posbírá kořist agresorů (a že jich bylo), sbírali to tři dny! Připomíná to srdnaté husitské obránce, kteří se selskou výstrojí poráží po zuby ozbrojené Zikmundovy žoldáky už tím, že zpívají vroucí chorály. Válka končí velkou oslavou, a Hospodin dál žehná Jóšafatovu kralování. Chodí po Božích cestách, i když si občas neodpustí kompromis kvůli lidu. Zarážející je, že koncem života se vrací ke staré chybě a spolčí se opět s izraelským králem Achazjášem. Asi z obchodně-politických důvodů se nechává svést na scestí.
Otče náš, kterýž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé!