14Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu.
Naděje vzkříšení
Jak se vyrovnat s realitou smrti?
Také křesťané zakoušejí hluboký zármutek při ztrátě někoho blízkého. Skutečnost, že se s někým, koho jsme milovali, již neuvidíme, nás může na dlouho paralyzovat.
Pavel si to silně uvědomoval a cítil potřebu upozornit církev v Tesalonice, že smrt sice patří k pozemskému životu, ale neznamená konec. Život těch, kdo přijali Krista za svého Spasitele, je postaven na naději vzkříšení. Jak říká na jiném místě, bez ní bychom byli nejubožejšími ze všech lidí.
Ale my tuto naději máme. Vychází z toho, co se stalo před dvěma tisíci lety v Jeruzalémě, třetí den po ukřižování. Hrob byl prázdný, Ježíš vstal z mrtvých. Na tom stojí naše víra. A ta ovlivňuje také náš pohled na smrt naši i našich blízkých. Není to konečná. Tak jako se shledáme s Kristem při jeho návratu, shledáme se také s našimi blízkými, kteří zemřeli s vírou v něj. Bereme-li vzkříšení vážně, ovlivňuje to každou oblast naší prozatímní, pozemské existence, včetně vztahů s lidmi kolem nás.
Pane, dej, aby pro mě vzkříšení nebylo jen náboženským termínem, ale realitou, na které budu stavět svůj život a kterou budu s nadějí vyhlížet.