18Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem.
Amnestie lásky
A co když jsem to opravdu pokazil?
Když jsem byl malý, rád jsem si prohlížel Biblické příběhy s ilustracemi Gustava Dorého. Prohlížel jsem si pečlivě každý detail. Davida s hlavou Goliáše, Bileáma na oslici, Ježíše na poušti, Mojžíše na Sinaji, nořil jsem se do detailů jeho obrazů. Jen jeden jsem vždycky přeskočil. Skálu obklopenou temnými vodami, na které je tygr se svým mládětem, malé děti a tonoucí rodiče tlačí svoje dítě na onu skálu. Bál jsem se toho obrázku. Nechápal jsem, co to má společného s dobrým Bohem.
Snad proto, když jsem mnohem později četl Petrův dopis, tak mi tolik zarezonovala jeho slova, jež pravil o Kristu: přišel a vyhlásil zvěst duchům ve vězení, kteří kdysi neuposlechli, když Boží trpělivost ve dnech Noemových vyčkávala (ČSP). Bůh dlouho dával šanci, prý 120 let se vyčkávalo, než přišla potopa. Ale jen Noe chodil s Bohem. Ostatní si žili podle svého. Kristus ale nezapomněl na nikoho, kdo tehdy neslyšel jeho hlas. Vždy se s nimi počítalo, i v jejich zaslepenosti, v jejich hříchu, byli neustále milováni. Nebyli navěky ponecháni zkáze. Jejich duše byly osvobozeny. Lámaly se okovy, otvíraly brány věčného vězení. Ani dnes není nic většího než Kristova láska. To, co vnímáme jako soud, katastrofu, totální prohru, vodu potopy našeho života, se nám skrze Kristovu lásku stane vodou nového života.
V Kristu je vyhlášená amnestie lásky. Kdo ji přijme, nebude odmítnut.