29Když schrána Hospodinovy smlouvy vstupovala do Města Davidova, Míkal, dcera Saulova, se právě dívala z okna. Viděla krále Davida, jak poskakuje a křepčí, a v srdci jím pohrdla.
Požehnání nebo prokletí?
Jak posuzuješ reakce druhého člověka?
David měl Boha rád. Počítal s ním ve svém životě. V mnoha jeho žalmech vidíme touhu být v Boží blízkosti, a to i ve chvíli, kdy těžce zhřešil (Žalm 51). Jeden z viditelných symbolů Boží blízkosti byla ve Starém zákoně Hospodinova schrána. Kdysi ji v bitvě ukořistili Pelištejci, potom byla dlouhou dobu u Abínádaba a následně 3 měsíce u Obéd-edóma Gatského. David se rozhodl ji přenést do svého města.
Byla to veliká sláva. Boží schránu nesli levité na sochorech, v průvodu bylo veliké množství hudebníků a zpěváků. Davidovo srdce bylo naplněno radostí a nadšením. Měl na sobě bílý plášť a svou radost projevoval tancem – poskakoval a křepčil. Vždyť Bůh Hospodin dárce všeho požehnání je v jeho blízkosti. David se radoval a nedbal na to, co si o něm pomyslí druzí lidé. Ne tak jeho žena Míkal, která když viděla, jak její muž poskakuje před Boží schránou, tak jím v srdci pohrdla. Místo radosti z Boží přítomnosti posuzovala vnější projev svého manžela a styděla se za něj. Neviděla požehnání z Boží přítomnosti. Tím, že Davidem pohrdla, na sebe přivolala prokletí. V druhé knize Samuelově čteme, že nikdy neměla děti.
Ježíši, prosím, dej, ať druhé lidi mohu vidět tvým pohledem.