Židům 4,14-5,10
14Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. 15Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. 16Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas. {5}1Každý velekněz, vybraný z lidí, bývá ustanoven jako zástupce lidí před Bohem, aby přinášel dary i oběti za hříchy. 2Má mít soucit s těmi, kdo chybují a bloudí, protože sám také podléhá slabosti. 3A proto je povinen přinášet oběti za hřích nejenom za lid, ale i sám za sebe. 4Hodnost velekněze si nikdo nemůže přisvojit sám, nýbrž povolává ho Bůh jako kdysi Árona. 5Tak ani Kristus si nepřisvojil slávu velekněze sám, ale dal mu ji ten, který řekl: `Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.´ 6A na jiném místě říká: `Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.´ 7Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel. 8Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel, 9tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy, 10když ho Bůh prohlásil veleknězem podle řádu Melchisedechova.
Zpět na úvahu autora!