Žalm 141
1Žalm Davidův. Hospodine, k tobě volám, pospěš ke mně, dopřej sluchu mému hlasu, když tě volám! 2Jako kadidlo ať míří má modlitba k tobě, pozdvižení mých rukou jak večerní oběť. 3Hospodine, postav stráž k mým ústům, přede dveře mých rtů hlídku, 4nedej, aby se mé srdce přiklonilo ke zlu, ať se nedopustím svévolnosti s muži, kteří pášou ničemnosti; jejich vlídnosti okoušet nechci. 5Spravedlivý ať mě třeba bije, pokládám to za milosrdenství, ať mě trestá, je to pro mou hlavu olej, má hlava to neodmítne, v jejich neštěstí se za ně ještě budu modlit. 6Ať jsou jejich soudci svrženi na úbočí skály, ale spravedliví ať slyší, že vlídná jsou má slova. 7Jako když se v zemi všechno seká a poltí, k jícnu podsvětí se sypou naše kosti. 8K tobě, Panovníku Hospodine, pozvedám své oči, utíkám se k tobě, nevydej mě smrti, 9ochraňuj mě před osidlem na mě políčeným, před léčkami pachatelů ničemností! 10Svévolníci ať se chytí do svých tenat, kdežto já ať projdu!
Zpět na úvahu autora!