Římanům 9.19-33
19Snad mi řekneš: "Proč nás tedy Bůh ještě kárá? Může se vůbec někdo vzepřít jeho vůli?" 20Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: "Proč jsi mě udělal takto?" 21Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním? 22Jestliže Bůh chtěl ukázat svůj hněv a zjevit svou moc, a proto s velkou shovívavostí snášel ty, kdo propadli jeho hněvu a byli určeni k záhubě, 23stejně chtěl ukázat bohatství své slávy na těch, nad nimiž se smiloval a které připravil k slávě - 24na nás, které povolal nejen ze židů, ale i z pohanských národů. 25Jak je psáno u Ozeáše: `Lid, který není můj, povolám za svůj lid a Nemilovanou nazvu Milovanou, 26a kde bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.´ 27A Izaiáš prohlašuje o Izraeli: `Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen zbytek bude zachráněn, 28neboť Hospodin vykoná svůj soud na zemi rychle a úplně.´ 29A jak to Izaiáš předpověděl: `Kdyby nám Hospodin zástupů nenechal aspoň símě, bylo by to s námi jako se Sodomou, Gomoře bychom byli podobni.´ 30Co tedy nakonec řekneme? To, že pohanští národové, kteří neusilovali o spravedlnost, spravedlnosti dosáhli, a to spravedlnosti z víry; 31Izrael však, který usiloval o spravedlnost podle zákona, k cíli zákona nedospěl. 32Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž ze skutků. Narazili na kámen úrazu, 33jak je psáno: `Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, ale kdo v něho věří, nebude zahanben.´
Zpět na úvahu autora!