Římanům 4,13–25
13Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno Abrahamovi a jeho potomstvu na základě zákona, nýbrž na základě spravedlnosti z víry. 14Kdyby dědici byli ti, kteří stavějí na zákoně, byla by víra zbavena smyslu a zaslíbení zrušeno. 15Zákon s sebou nese Boží hněv: kde není zákon, není ani přestoupení zákona. 16Proto mluvíme o spravedlnosti z víry, aby bylo jasné, že je to spravedlnost z milosti. Tak zůstane v platnosti zaslíbení dané veškerému potomstvu Abrahamovu - nejen těm, kdo stavějí na zákoně, ale i těm, kdo následují Abrahama vírou. On je otcem nás všech, 17jak je psáno: `ustanovil jsem tě za otce mnohých národů´. Je naším otcem před tváří toho, v nějž uvěřil, před Bohem, který dává život mrtvým a povolává v bytí to, co není. 18On uvěřil a měl naději, kde už naděje nebylo; tím se stal `otcem mnohých národů´podle slova: `tak četné bude tvé potomstvo´. 19Neochabl ve víře, i když pomyslil na své již neplodné tělo - vždyť mu bylo asi sto let - i na to, že Sára již nemůže mít dítě; 20nepropadl pochybnosti o Božím zaslíbení, ale posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě, 21že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil. 22Proto mu to `bylo počítáno za spravedlnost´. 23To, že mu to `bylo počítáno´, nebylo napsáno jen kvůli němu, 24nýbrž také kvůli nám, jimž má být započteno, že věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána, 25jenž byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění.
Zpět na úvahu autora!