Úterý 23. května

Pláč 3,21-39

²¹Beru si však k srdci a s důvěrou očekávám ²²Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí. ²³Obnovuje se každého rána, tvá věrnost je neskonalá. ²⁴"Můj podíl je Hospodin," praví má duše, proto na něj čekám. ²⁵Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něho naději složí, k duši, jež se na jeho vůli dotazuje. ²⁶Je dobré, když člověk potichu čeká na spásu od Hospodina. ²⁷Dobré je muži, jestliže nosil jho už ve svém mládí. ²⁸Ať usedne osamocen a ztichne, když je na něho vložil. ²⁹Ať položí do prachu svá ústa, snad ještě naděje zbývá. ³⁰Ať nastaví líce tomu, kdo ho bije, a potupou se sytí. ³¹Neboť Panovník navěky nezavrhne. ³²Zarmoutí-li, slituje se pro své velké milosrdenství. ³³Z rozmaru totiž lidské syny nepokoří ani nezarmoutí. ³⁴Když jsou nohama deptáni všichni vězňové v zemi, ³⁵když se převrací právo muže před tváří Nejvyššího, ³⁶když se křivdí člověku v jeho při, což to Panovník nevidí? ³⁷Kdo řekne a stane se, když Panovník nepřikázal? ³⁸Nevychází z úst Nejvyššího zlé i dobré? ³⁹Na co si může člověk naříkat, pokud žije? Ať si muž naříká na své
hříchy.