Středa 10. prosince

Píseň 6,3–8,4

{6}³Já jsem svého milého a můj milý je můj, on pase v liliích. ⁴Krásná jsi, přítelkyně má, jak Tirsa, půvabná jak Jeruzalém, strašná jako
vojsko pod praporci. ⁵Odvrať ode mne své oči, vždyť mě uhranuly! Vlasy tvé jsou jako stáda koz, které se hrnou z Gileádu. ⁶Zuby tvé jsou  jako stádo březích ovcí, jež z brodiště vystupují a každá z nich vrhne po dvou, žádná z nich neplodná nezůstane. ⁷Jak rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem. ⁸Byť tu bylo šedesát královen a osmdesát ženin a dívek bez počtu, ⁹ona jediná je holubice moje, moje bezúhonná, jedinečná ze své matky, přečistá z té, jež ji porodila. Spatřily ji dcery, blahoslavily ji, královny i ženiny jí vzdaly chválu. ¹⁰"Kdo je ta, jež jak Jitřenka shlíží, krásná jako Luna, čistá jako žhoucí Slunce, strašná jako vojsko pod praporci?" ¹¹Sestoupil jsem do zahrady ořechové podívat se na poupátka do údolí, podívat se, zda už pučí vinná réva, zda rozkvetly granátové stromy. ¹²Sám nevím, jak jsem se dostal do Amínádíbových vozů. {7}¹"Obrať se, obrať se, Šulamítko, obrať se, obrať se, chceme tě vidět." Co na Šulamítce uvidíte? Že tančí táborový tanec! ²Jak krásné jsou tvé nohy v opánkách, knížecí dcero! Křivky tvých boků jsou jako náhrdelníky, dílo umělcových rukou. ³Tvůj pupek je pěkně vykroužená mísa, kéž nechybí v ní vonné víno! Tvé břicho je stoh pšeničný, obrostlý liliemi. ⁴Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí. ⁵Tvé hrdlo je jak věž ze slonoviny, tvé oči - rybníky v Chešbónu u brány Batrabímské. Tvůj nos je jak libanónská věž, zkoumavě hledící k Damašku. ⁶Tvá hlava se tyčí jako Karmel, vrkoče tvé hlavy jsou jak purpur. Král je těmi kadeřemi spoután. ⁷Jak krásná, jak líbezná jsi, lásko, při hrách milostných! ⁸Postavou se podobáš palmě a svými prsy hroznům datlí. ⁹Řekl jsem: "Vystoupím na palmu, abych se zmocnil plodů." Tvé prsy ať jsou hrozny révovými, dech tvého chřípí ať jablky voní, ¹⁰patro tvých úst ať je jako nejlepší víno. Jedině pro mého milého stéká, plyne i ve spánku ze rtů. ¹¹Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně. ¹²Pojď, můj milý, vyjděme na pole, přenocujeme v keřích henny. ¹³Časně zrána půjdeme do vinic, pohledíme, zda pučí vinná réva, zda její květ se rozvil, zda rozkvetly granátové stromy. Tam tě zahrnu laskáním. ¹⁴Voní jablíčka lásky a všechny výtečné plody nad našimi dveřmi, nové i staré. Schovala jsem je pro tebe, můj milý. {8}¹Kéž bys byl jako můj bratr, který sál z prsů mé matky! Až bych tě nalezla někde venku, políbila bych tě a nikdo by mnou pohrdat nesměl. ²Odvedla bych si tě, uvedla tě do domu své matky a tam bys mě poučoval. Dala bych ti pít kořenné víno, šťávu ze svých granátových jablek. ³Jeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mě objímá. ⁴Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.