Pátek 2. května

Jeremiáš 5,20-31

²⁰"Oznamte v domě Jákobově a rozhlašte v Judsku toto: ²¹Slyš to přece, lide pomatený, bez rozumu! Oči mají, a nevidí. Uši mají, a neslyší. ²²Což se mě nebudete bát? je výrok Hospodinův, nebudete se přede mnou svíjet bolestí? Moři jsem jako hráz položil písek, je to řád věčný, který nepřestoupí. Bouří se, ale nic nezmůže, jeho vlny hučí, ale nepřestoupí jej. ²³Avšak tento lid má srdce umíněné a vzpurné, odešli z umíněnosti. ²⁴Ani je nenapadlo říci: "Bojme se Hospodina, svého Boha, který dává vydatný déšť, jarní i pozdní, v pravý čas, ke žni stanovené týdny nám zachovává." ²⁵Vaše nepravosti to všechno narušily, vaše hříchy vás zbavily dobra." ²⁶"V mém lidu se objevují svévolníci, rozhlížejí se, krčí, jako ptáčníci líčí past a lapají lidi. ²⁷Jako klec je plná ptáků, tak jsou jejich domy plné lsti. Proto se stali velkými, zbohatli. ²⁸Tuční jsou, tlustí, zlé události netečně přecházejí, nikoho neobhájí, ani sirotka, a přesto je provází zdar. Za právo ubožáků se na soudu nepostaví. ²⁹Což je za to nemám trestat? je výrok Hospodinův. Což takový pronárod nemá postihnout má pomsta? ³⁰Úděsná, otřesná věc se děje v zemi. ³¹Proroci prorokují klamně, kněží vládnou na vlastní pěst a můj lid to má rád. Co však uděláte, až nastanou věci poslední?"