Čtvrtek 15. února

Genesis 41,1-36

¹Po dvou letech se stalo, že farao měl sen: Stojí u Nilu. ²Pojednou z Nilu vystupuje sedm krav nápadně krásných a vykrmených a popásají se na říční trávě. ³A hle, za nimi vystupuje z Nilu jiných sedm krav, nápadně šeredných a vyhublých, a postaví se vedle těch sedmi krav na břehu. ⁴A ty nápadně šeredné a vyhublé sežraly sedm krav nápadně krásných a vykrmených. Vtom farao procitl. ⁵Když zase usnul, měl druhý sen. Sedm klasů bohatých a pěkných vyrůstá z jednoho stébla. ⁶A hle, za nimi vyráží sedm klasů hluchých a sežehlých východním větrem. ⁷A ty hluché klasy pohltily sedm klasů bohatých a plných. Farao procitl; takový to byl sen. ⁸Když nastalo jitro, byl tak rozrušen, že si dal zavolat všechny egyptské věštce a mudrce. Vyprávěl jim své sny, ale žádný mu je nedovedl vyložit. ⁹Až promluvil k faraónovi nejvyšší číšník: "Musím dnes připomenout svůj prohřešek: ¹⁰Farao se kdysi na své služebníky rozlítil a dal mě spolu s nejvyšším pekařem do vazby v domě velitele tělesné stráže. ¹¹Jedné noci jsme oba měli sen; každý z nás měl sen, který volal po výkladu. ¹²Byl tam s námi hebrejský mládenec, otrok velitele tělesné stráže. Vypravovali jsme mu své sny a on nám je vyložil; každému vyložil, co jeho sen znamená. ¹³A vskutku, jak nám vyložil, tak se i stalo; mně farao vrátil hodnost, ale pekaře dal oběsit." ¹⁴Farao si tedy dal zavolat Josefa. Okamžitě ho propustili z jámy. Oholil se, převlékl si plášť a přišel k faraónovi. ¹⁵Farao Josefovi řekl: "Měl jsem sen a nikdo mi jej nedovede vyložit. Doslechl jsem se, že tobě stačí sen slyšet a už jej vyložíš." ¹⁶Josef faraónovi odpověděl: "Ne já, ale Bůh dá faraónovi uspokojivou odpověď." ¹⁷Farao tedy k Josefovi mluvil: "Zdálo se mi, že stojím na břehu Nilu. ¹⁸Pojednou z Nilu vystupuje sedm krav vykrmených a krásného vzhledu a popásají se na říční trávě. ¹⁹A hle, za nimi vystupuje jiných sedm krav, nevzhledných, velice bídného vzrůstu a vychrtlých. Něco tak šeredného jsem neviděl v celé egyptské zemi. ²⁰A ty vychrtlé a šeredné krávy sežraly prvních sedm krav vykrmených. ²¹Ačkoli se dostaly do jejich útrob, nebylo znát, že tam jsou. Zůstaly nápadně šeredné jako předtím. Vtom jsem procitl. ²²Pak jsem ve snu viděl: Z jednoho stébla vyrůstá sedm klasů plných a pěkných. ²³A hle, za nimi vyráží sedm klasů jalových, hluchých a sežehlých východním větrem. ²⁴A ty hluché klasy pohltily sedm klasů pěkných. Řekl jsem to věštcům, ale nikdo mi nedovedl podat výklad." ²⁵Josef faraónovi odvětil: "Faraónův sen je jeden a týž. Bůh faraónovi oznámil, co učiní. ²⁶Sedm pěkných krav, to je sedm let. Také sedm pěkných klasů je sedm let. Je to jeden sen. ²⁷Sedm vychrtlých a šeredných krav, vystupujících za nimi, je sedm let, stejně jako sedm prázdných a východním větrem sežehlých klasů; to bude sedm let hladu. ²⁸Když jsem faraónovi řekl: Bůh faraónovi ukázal, co učiní, mínil jsem toto: ²⁹Přichází sedm let veliké hojnosti v celé egyptské zemi. ³⁰Po nich však nastane sedm let hladu a všechna hojnost v egyptské zemi bude zapomenuta. Hlad zemi úplně zničí. ³¹V zemi nebude po hojnosti ani potuchy pro hlad, který potom nastane, neboť bude velmi krutý. ³²Dvakrát byl sen faraónovi opakován proto, že slovo od Boha je nezvratné a Bůh to brzy vykoná. ³³Ať se tedy farao nyní poohlédne po zkušeném a moudrém muži a dosadí ho za správce egyptské země. ³⁴Nechť farao ustanoví v zemi dohlížitele a po sedm let hojnosti nechť vybírá pětinu výnosu egyptské země. ³⁵Ať po dobu příštích sedmi úrodných let shromažďují všechnu potravu a ve městech ať uskladňují pod faraónovu moc obilí a hlídají je. ³⁶Tato potrava zabezpečí zemi na sedm let hladu, která přijdou na egyptskou zemi. A země nezajde hladem."