Galatským 1,10–24
10Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha? Snažím se zalíbit lidem? Kdybych se stále ještě chtěl líbit lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým. 11Ujišťuji vás, bratří, že evangelium, které jste ode mne slyšeli, není z člověka. 12Vždyť já jsem je nepřevzal od žádného člověka ani se mu nenaučil od lidí, nýbrž zjevil mi je sám Ježíš Kristus. 13Slyšeli jste přece o tom, jak jsem si kdysi vedl, když jsem ještě byl oddán židovství, jak horlivě jsem pronásledoval církev Boží a snažil se ji vyhubit. 14Vynikal jsem ve věrnosti k židovství nad mnoho vrstevníků v našem lidu a nadmíru jsem horlil pro tradice našich otců. 15Ale ten, který mě vyvolil už v těle mé matky a povolal mě svou milostí, rozhodl se 16zjeviti mně svého Syna, abych radostnou zvěst o něm nesl všem národům. Tehdy jsem nešel o radu k žádnému člověku, 17ani jsem se nevypravil do Jeruzaléma k těm, kteří byli apoštoly dříve než já, nýbrž odešel jsem do Arábie a potom jsem se zase vrátil do Damašku. 18Teprve o tři léta později jsem se vydal do Jeruzaléma, abych se seznámil s Petrem, a zůstal jsem u něho dva týdny. 19Nikoho jiného z apoštolů jsem neviděl, jen Jakuba, bratra Páně. 20Před tváří Boží vás ujišťuji, že to, co vám píšu, není lež. 21Potom jsem odešel do končin Sýrie a Kilikie. 22V církvích Kristových v Judsku mne osobně neznali; 23jen slyšeli, že ten, který dříve pronásledoval církev, nyní zvěstuje víru, kterou předtím chtěl vyhubit; 24a děkovali za mne Bohu.
Zpět na úvahu autora!
