(1977)

Slezská církev evangelická a.v.

Sloužím jako farář v Bohumíně. Když jsem studoval na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, netušil jsem, kudy mě život povede, ale dnes s vděčností vidím, že právě tato cesta mě formovala – lidsky i duchovně. Jsem manželem své ženy Jany a společně vychováváme dvě děti, které mi dennodenně připomínají, že radost, trpělivost i humor jsou dary, o které je potřeba pečovat.
Mám rád pohyb a těžko vydržím dlouho sedět na jednom místě. Rád se otužuji – nejčastěji v Karvinském moři, které se pro mě stalo jakýmsi malým osobním prostorem pro zklidnění, modlitbu a nadechnutí. Miluji hory, jejich ticho i náročnost, protože právě tam si znovu uvědomuji, jak je člověk malý a jak je Bůh velký. Příroda mě učí vděčnosti víc než mnohá slova.
Zajímám se o dění kolem sebe i o širší společenské souvislosti. Věřím, že víra nemá být uzavřená v kostele, ale má se promítat do způsobu, jak žijeme mezi lidmi. I proto pravidelně čtu časopis Respekt – pomáhá mi orientovat se, přemýšlet, nerezignovat.
Nesnažím se dělat ze sebe někoho lepšího, než jsem. Právě proto se každý den znovu opírám o Boží milost a lásku. Bez nich bych sotva unesl svou službu – a možná ani sám sebe. A tak se učím děkovat, usmívat se a nenechat se přemoci strachem.