
Karel Hůlka /úvahy 25-20 (11.7.-20.7.)
Církev bratrská
Narodil jsem se v Pošumaví. Ke křesťanské víře jsem se začal přibližovat až během studií. Za pár let mi dal Pán Bůh poznat, že můj život bez Něj je slepá cesta. S mnohým váháním a neochotou jsem nakonec svěřil svůj život Pánu Ježíši Kristu. Zázrakem je, že Pán Bůh vzal moje tápání vážně.
Řadu let jsem pracoval v zemědělském výzkumu, později v ochraně přírody a zároveň jsem se snažil nějak zapojit v církvi. Pak se jednoho dne stalo, že za mnou přišli lidé z církve, jestli bych nechtěl dělat kazatele. Zase se mi vůbec nechtělo, ale zároveň mi to nešlo z hlavy.
Po několika měsících jsem uznal, že moje kazatelská služba asi není jen výplodem lidských přání a nastoupil jsem jako kazatel.
Během dalších let mi Pán Bůh daroval manželku a čtyři (nyní již dospělými) děti. Zůstala mi také láska ke všemu, co se zelená a roste, ať to kvete nebo ne. Také mi Pán Bůh svěřil službu nejprve v rodném Pošumaví, pak v severních Čechách a konečně v Brně.
Jsem vděčný, že mohou sloužit Tomu, který nás tak miloval, že za nás vydal i svůj život na kříži a že mohu sdílet naději, která není jen pro tento život.
Narodil jsem se v Pošumaví. Ke křesťanské víře jsem se začal přibližovat až během studií. Za pár let mi dal Pán Bůh poznat, že můj život bez Něj je slepá cesta. S mnohým váháním a neochotou jsem nakonec svěřil svůj život Pánu Ježíši Kristu. Zázrakem je, že Pán Bůh vzal moje tápání vážně.
Řadu let jsem pracoval v zemědělském výzkumu, později v ochraně přírody a zároveň jsem se snažil nějak zapojit v církvi. Pak se jednoho dne stalo, že za mnou přišli lidé z církve, jestli bych nechtěl dělat kazatele. Zase se mi vůbec nechtělo, ale zároveň mi to nešlo z hlavy.
Po několika měsících jsem uznal, že moje kazatelská služba asi není jen výplodem lidských přání a nastoupil jsem jako kazatel.
Během dalších let mi Pán Bůh daroval manželku a čtyři (nyní již dospělými) děti. Zůstala mi také láska ke všemu, co se zelená a roste, ať to kvete nebo ne. Také mi Pán Bůh svěřil službu nejprve v rodném Pošumaví, pak v severních Čechách a konečně v Brně.
Jsem vděčný, že mohou sloužit Tomu, který nás tak miloval, že za nás vydal i svůj život na kříži a že mohu sdílet naději, která není jen pro tento život.