19.9.1973
Slezská církev evangelická a.v.

Jsem vdaná a máme tři děti, dvě dospělé dcery a syna v pubertě.
Svůj duchovní domov jsme jako rodina našli ve Slezské církvi evangelické a.v., ve sboru v Návsí. Kdyby vám náhodou bylo to jméno vesnice povědomé, tak určitě jezdíte vlakem, končí totiž u nás jeden soukromý dopravce. Návsí ale není na konci světa. Je u nás krásná příroda a mluvíme nářečím, kterému možná nebudete úplně rozumět. Pracuji ve sboru jako katechetka a tato práce je pro mne i službou. Kromě vyučování „náboženství“ ve školách je mou radostí služba starším lidem v domovech s pečovatelskou službou, kreativní setkávání maminek, výtvarný kroužek pro děti a také vařím na táborech a pobytech. Vyrostla jsem ve věřící rodině. Od malička jsem chodila do kostela a na nedělní školu, ale moje srdce bylo dlouho Boží lásce uzavřené. „Pán Ježíš tě miluje.“ Tato věta mě jednoho večera doslova srazila na kolena a změnila mi život. Nežijeme ze své vlastní síly, ale z Boží milosti. Po maturitě na stavební průmyslovce jsem odjela z rodného Vítkova do Hradce Králové, kde byla Biblická a misijní škola. Byly to úžasné dva roky intenzivního společenství i vzdělávání. Jsem za ně moc vděčná.
Verš, který mne provází několik posledních měsíců je zapsán u Jeremiáše 29,11 „ Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.“ Nechávám se překvapovat Božím vedením a učím se důvěřovat a spoléhat se na Něj.