Evangelická církev metodistická

Jsem rodilý Pražák. Narodil jsem se roku 1973 v Podolí poblíž Braníku, kde moji rodiče bydleli. Prahu mám pod kůží, i když se spíše považuji za venkovana, protože jsem vyrůstal v Satalicích, na jejím východním okraji v domě s velkou zahradou. Podstatnou část dětství jsem trávil venku a v místním lese se svými kamarády, kde jsme prožili mnohá dobrodružství. Moje cesta ke Kristu byla pozvolná, často jsem říkal, že pocházím z nevěřící rodiny, ale není to celá pravda. Pán Bůh začal v mé široké rodině. Moji strýcové a tety jsou praktikující katolíci. Můj dědeček hrál v katolickém kostele v Braníku na varhany, byl to takový polyhistor - amatérský malíř a zpěvák ve sboru, včelař, sadař, studoval historii, zapojil se po 89´ do politiky. Často jsme k nim jezdili, jako nemluvně jsem tam byl i pokřtěn. On byl první, kdo mě a mým dvěma sestrám vyprávěl příběhy z Bible. Moje maminka začala být aktivní katoličkou až ve zralém věku, táta je dost vzdálený pozorovatel-sympatizant spíše evangelíků, měl blíže do evangelického sboru v Libni. Nikdo z nich mi o živém vztahu k Bohu skrze Ježíše Krista neřekl, v duchu jsem jim to pak vyčítal. To už ale neplatí, Pán Bůh měl pro mě svoji cestu.
Uvěřil jsem po revoluci v roce 1990 díky mému spolužákovi na gymnáziu, který mě vzal jako hledajícího na skupinku mladých metodistických křesťanů do jednoho pražského bytu. Tam jsem později svůj život vydal zcela do Ježíšových rukou a toužil jsem, ať si mě použije pro svoji službu, jak on chce. Začal jsem chodit do mládeže sboru Evangelické církve metodistické v Ječné ulici v Praze. Až po letech mi někdo řekl, že jsou tam o patro níže i bohoslužby, začal jsem tedy chodit i na ně. Později jsem navštěvoval i biblické hodiny u faráře Vladislava A. Žáka, který byl velkým znalcem Bible, zejména Starého zákona a členem překladatelské komise Ekumenického překladu. Jeho působení vyvažovalo mou ještě neukotvenou víru ovlivněnou letničním hnutím, které v té době bylo napříč církvemi velmi silné. Již tehdy začala zrát moje touha jít studovat teologii a sloužit Bohu na plný úvazek jako člen církve. Pán Bůh mě ale připravoval postupně.
Po gymnáziu jsem studoval vychovatelství na nástavbě na střední pedagogické škole, kde jsem se seznámil se svojí ženou. Vzali jsme se v roce 1995 těsně před začátkem mého studia na Evangelické teologické fakultě. Tam se mi cele otevřel svět biblistiky, religionistiky, dogmatiky a filosofie. S velkým zájmem jsem navštěvoval přednášky profesorů Milana Balabána (Starý zákon a religionistika), Ladislava Hejdánka (filosofie), Jana Hellera (biblistika) a Jakuba S. Trojana (etika).
Fakultu jsem dokončil v roce 2002 a nastoupil do Střediska křesťanské pomoci v Horních Počernicích (SKPHOPO) na civilní službu do azylového domu jako sociální pracovník. Byla to pro mne naprosto nová zkušenost. Ještě jsem se ale necítil zralý nastoupit jako odpovědný kazatel na sbor, a proto jsem zůstal až do roku 2007. V SKPHOPO jsem pak pracoval jako fundraiser, PR manažer a projektový pracovník. Získal jsem také další zkušenost, které mi hodně pomohla v mém sebepoznání. Prošel jsem pětiletým výcvikem ve skupinové psychoterapii s psychoanalytickým zaměřením, které středisko organizovalo, zastřešoval ho Institut aplikované psychoanalýzy (IAPSA). Tam se začal můj zájem o psychologii a terapii. V roce 2008 jsem nastoupil do Komunitního centra Maják v Praze jako vedoucí Nízkoprahového centra pro děti a supervizor terapeuta.
To jsem se již nějakou dobu pohyboval také ve vodách finančního byznysu a nakonec jsem 6 let pracoval jako makléř a konzultant pro běžné klienty. Práce s lidmi mě naplňovala, finance je navíc oblast velmi zajímavá. Pomáhal jsem lidem s jejich osobními finančními portfolii, optimalizovali jsme příjmy a výdaje, řešil jsem s nimi zajištění rizik, pojištění, hypotéky, otázku nemovitostí, investice apod. Díky tomu jsem nahlédl do řady rozličných životních příběhů. Někteří z mých klientů se později stali mými přáteli. Ale vysoký tlak na výkon, který sice člověka naučí řešit podstatu a být efektivní, postupně narůstal a začal mě svazovat. V té době jsem již měl jasno, že mě Pán povolává naplno do služby. Proto jsem přijal nabídku na částečný úvazek jako kaplan a duchovní zpět do SKPHOPO, kde jsem v letech 2010-12 pracoval se sociálně vyloučenými, zejména s Romy. O rok později jsem absolvoval vikariátní praxi v metodistickém sboru Plzeň - Lochotín a od roku 2013 jsem přijal své první služební přidělení jako odpovědný kazatel do sboru ECM v Praze - Strašnicích. Později jsem byl pověřen obsluhovat z Prahy sbor v Jihlavě a Znojmě a nyní sloužím v metodistickém sboru ve Slaném. Novou službou je také moje kaplanské působení v pražské Fakultní nemocnici Motol, kde jsem se stal navíc členem nemocničního paliativního týmu pro dospělé pacienty. Přitom stále dojíždím jako kaplan do Počernic, stará láska prostě nerezaví.
Pán dal mě a mojí ženě Hance dvě nádherné dcery Annu (19let) a Marii (14 let).