Benjamin Mlýnek /úvahy 23-06 (20.2.-28.2.)

Církev československá husitská

Narodil jsem se v Praze - v porodnici, nedaleko populární záchytné protialkoholní stanice
„U sv. Apolináře“-v tuhé totalitě - počátkem 50. let minulého století. A dá-li Pán, tak si letos, na první jarní den, s vděčností připomenu, že už je to sedmdesát let, co mi Hospodin ve své lásce „rozsvěcuje světlo a září do mých temnot“. (Ž 18,29).
Jedním z mých koníčků v mládí byla radiotechnika, a proto jsem v přelomovém roce 1968 začal navštěvovat Střední průmyslovou školu spojové techniky. Bohužel studium nesplnilo mé očekávání. Zejména v tak pohnuté době, plné přetvářek, podrazů a bezvýchodnosti, jsem hledal nějakou spolehlivou jistotu a naději, která by nezklamala a dala novou náplň mým dnům. Láska k hudbě mě přivedla – zejména skrze tehdy tak oblíbené varhanní koncerty v řadě pražských kostelů - do úplně jiného – duchovně štědrého prostředí. Setkával jsem se tam jednak s podobně hledajícími a klopýtajícími, i s těmi, kteří na své duchovní cestě už kousíček pokročili.
Božím řízením jsem byl - vzhledem ke svému bydlišti - nasměrován na nuselskou husitskou faru, kde tehdy působil farář Miroslav Durchánek, pozdější pražský biskup. Byl jsem vlídně přijat. Bratr Durchánek mi otevřel dveře i srdce. Po dlouhé řadě rozhovorů a náležité pastorační přípravě jsem přijal svátost biřmování. Na nuselské faře jsem nalezl krásný duchovní domov a v postavě bratra faráře Durchánka chápavého duchovního otce a kamaráda. Na nuselské faře mi také po čase „Hospodin ukázal cestu, po níž mám jít“ (Žalm 143,8b). Proto po složení maturity na průmyslovce jsem s bázní a třesením, podal přihlášku ke studiu na tehdejší Husitské bohoslovecké fakultě. Po absolutoriu jsem přijal svátost kněžského svěcení a nastoupil na své první farářské místo v Jablonci nad Nisou. Původně pouze dočasně, jako zástup za kolegyni na mateřské dovolené, protože mě čekalo splnění „nejčestnější občanské povinnosti“ - služby v Československé lidové armádě. Díky dvěma rokům u motostřeleckého pluku v Tachově, jsem určitě získal řadu cenných a nezbytných zkušeností pro svou farářskou praxi a několik dobrých kamarádů, s nimiž jsem v kontaktu dodnes.
Nepochybně v Boží režii bylo, že jsem měl možnost se vrátit zpátky do Jablonce n. N., protože se tam změnila personální situace a fara zůstala osiřelá. Bydlím zde dodnes, i když poslední rok minulého století mě ve zdejší službě vystřídala farářka - moje manželka Mirka. Seznámili jsme se v roce 1984 a máme spolu tři děti: Benjamina a Kláru, nejstarší dcera Kristýna působí rovněž jako duchovní husitské církve. V důchodovém věku se těším z role dědečka tří vnoučat: Marty, Tymona a Toničky. V současné době se snažím sloužit hlavně v Semilech a několika malých náboženských obcích Libereckého kraje: Držkově, Velkých Hamrech a Jenišovicích. Nadto ještě vykonávám funkci vikáře Libereckého vikariátu, což v sobě obnáší služební kontakt s více než dvacítkou náboženských obcí a s jejich duchovními správci.
I když jsem ve věku, kdy bych se už snad mohl více věnovat svým koníčkům, zahrádce, turistice, hudbě a četbě – pokud mi Hospodin, zdraví a bratr biskup dovolí – ještě chvíli bych rád sloužil. Stále jsem jenom velikým Božím dlužníkem.

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.