Antonín Prokůpek /úvahy 25-02-05 (11.2.-20.2.)
Církev bratrská
Moje první setkání s Biblí proběhlo, když k nám domů chodili Jehovisté. V té době mi bylo 13 let, měl jsem jiné starosti, jako třeba jak nezapálit stoh slámy při kouření. Krátce poté mi zemřel otec, máma začala pít a hledat nové partnery. Mnohokrát jsem musel zasáhnout a ubránit se jejich agresivnímu chování. Uvědomoval jsem si, že nejsme moc bohatí, a když jsem si chtěl něco koupit, vždycky mi bylo řečeno, ať si vydělám.
Začal jsem pracovat na brigádách a dostal jsem se do jedné restaurace, kde jsem zůstal déle, než jsem plánoval, na což jsem byl hrdy, protože jsem vydělával dost peněz. Školu jsem dokončil na příslib, že truhlařinu, kterou jsem studoval, nikdy dělat nebudu. A začal jsem pít alkohol, spolu s kolegy jsme si říkali, že jsme „uvědomělí alkoholici“. Žil jsem velmi nezdravým životním stylem a postupně upadl do závislosti na drogách.
Po nějaké době jsem se přestěhoval do Prahy, abych si „vydělal velké peníze“, ale skončil jsem na ulici. Další roky jsem strávil jako bezdomovec, přičemž jsem se uchýlil ke krádeži a dalším nelegálním činnostem. Nakonec jsem se rozhodl vrátit domů.
Doma jsem zjistil, že i má matka a mladší bratr skončili špatně. Našel jsem si práci v zahradnictví a stabilizoval jsem situaci. Můj bratr se začal angažovat v křesťanské komunitě, což mě zprvu odrazovalo. Avšak po nějakém čase jsem se začal s křesťany seznamovat a postupně mě začaly zajímat jejich hodnoty.
Pozvali mě na silvestrovský výjezd, což mě nejprve děsilo, ale rychle jsem si uvědomil, že to bude jiná zkušenost. Díky seminářům jsem se dozvěděl, že mohu mít osobní vztah s Bohem a že jsem nejen špatný člověk, ale mohu se změnit. Dostal jsem Bibli a začal ji číst, i když jsem se zprvu necítil dostatečně hodný.
Postupně jsem se rozhodl, že Ježíše přijmu do svého srdce, což změnilo můj život. Všechno se zdálo jednoduché a krásné, ale později jsem musel čelit své minulosti, což nebylo snadné. Uvědomil jsem si, jak důležité je zpracovat svou minulost a uzdravit se.
Dnes vím, že být křesťanem není vždy snadné, ale život s vírou je mnohem lepší. Díky vztahu s Bohem jsem poznal, že pro mě má smysl a že i přes těžkosti mám v životě naději.
Moje první setkání s Biblí proběhlo, když k nám domů chodili Jehovisté. V té době mi bylo 13 let, měl jsem jiné starosti, jako třeba jak nezapálit stoh slámy při kouření. Krátce poté mi zemřel otec, máma začala pít a hledat nové partnery. Mnohokrát jsem musel zasáhnout a ubránit se jejich agresivnímu chování. Uvědomoval jsem si, že nejsme moc bohatí, a když jsem si chtěl něco koupit, vždycky mi bylo řečeno, ať si vydělám.
Začal jsem pracovat na brigádách a dostal jsem se do jedné restaurace, kde jsem zůstal déle, než jsem plánoval, na což jsem byl hrdy, protože jsem vydělával dost peněz. Školu jsem dokončil na příslib, že truhlařinu, kterou jsem studoval, nikdy dělat nebudu. A začal jsem pít alkohol, spolu s kolegy jsme si říkali, že jsme „uvědomělí alkoholici“. Žil jsem velmi nezdravým životním stylem a postupně upadl do závislosti na drogách.
Po nějaké době jsem se přestěhoval do Prahy, abych si „vydělal velké peníze“, ale skončil jsem na ulici. Další roky jsem strávil jako bezdomovec, přičemž jsem se uchýlil ke krádeži a dalším nelegálním činnostem. Nakonec jsem se rozhodl vrátit domů.
Doma jsem zjistil, že i má matka a mladší bratr skončili špatně. Našel jsem si práci v zahradnictví a stabilizoval jsem situaci. Můj bratr se začal angažovat v křesťanské komunitě, což mě zprvu odrazovalo. Avšak po nějakém čase jsem se začal s křesťany seznamovat a postupně mě začaly zajímat jejich hodnoty.
Pozvali mě na silvestrovský výjezd, což mě nejprve děsilo, ale rychle jsem si uvědomil, že to bude jiná zkušenost. Díky seminářům jsem se dozvěděl, že mohu mít osobní vztah s Bohem a že jsem nejen špatný člověk, ale mohu se změnit. Dostal jsem Bibli a začal ji číst, i když jsem se zprvu necítil dostatečně hodný.
Postupně jsem se rozhodl, že Ježíše přijmu do svého srdce, což změnilo můj život. Všechno se zdálo jednoduché a krásné, ale později jsem musel čelit své minulosti, což nebylo snadné. Uvědomil jsem si, jak důležité je zpracovat svou minulost a uzdravit se.
Dnes vím, že být křesťanem není vždy snadné, ale život s vírou je mnohem lepší. Díky vztahu s Bohem jsem poznal, že pro mě má smysl a že i přes těžkosti mám v životě naději.