Alexandr Štěpánovský /úvahy 22-13 (21.4-30.4)
Křesťanské společenství
Narodil jsem se 15.11. 1966 v Děčíně, v následujícím roce se rodiče přestěhovali do Kutné Hory.
U nás doma se o Bohu se nikdy nemluvilo. Bibli jsem poprvé otevřel ve svých 17 letech, ale pro nesrozumitelnost textu jsem ji rychle odložil. Pouze jméno Ježíš Kristus mě tehdy zaujalo. A také zmínky o jeho návratu na zem. Znovu jsem Bibli otevřel o dva roky později, tentokrát se jednalo o Ekumenický překlad. Dostal jsem ji od Svědků Jehovových, kam jsem začal docházet na pravidelná setkání. Po roce tzv. „studia“ jsem sice věřil v Boží existenci a pravdivost Bible, ale žít se mi podle toho nedařilo. Padal jsem do stále stejných hříchů. Naštěstí jsem potkal člověka, který mi vyprávěl o svém osobním vztahu s Kristem. Ještě nějaký čas mi trvalo, než jsem Ježíše pozval do svého srdce a požádal o odpuštění hříchů. Bylo, jako když mi někdo sejme velký balvan z hrudi. Krátce na to jsem se oženil s dívkou, se kterou jsem již několik let měl známost. Přijala Ježíše jako Pána svého života ve stejný den jako já. Jsme spolu již 35 let a vyrostlo u nás pět dětí. S manželkou jsme se dali pokřtít v Církvi bratrské a později jsme se podíleli na vzniku Křesťanského společenství v Kutné Hoře, kde dnes sloužím jako pastor. Manželka učí ve školce a mnoho let jsme spolu sloužili dětem v církvi i z nevěřících rodin. Zakládali jsme dětské kluby, pořádali tábory, později pobyty pro mládež. Dnes nejraději navštěvuji seniory v různých zařízeních, kam jezdím s historickými a cestopisnými programy, které slouží jako můstek pro duchovní službu. Rád jezdím do přírody, zajímá mě historie, nadšeně prolézám zříceniny hradů, baví mě jezdit na kole a na koloběžce. Moc se těším, že letos spluji některé úseky mojí zamilované řeky Sázavy. Pořídil jsem si k tomu účelu padlleboard, který jsem zatím stihl vyzkoušet jen na stojaté vodě.
S manželkou se také těšíme z naší první vnučky. Když se ohlédnu zpět, vidím jednak spoustu těžkých chvil, kdy nás Pán přísně napomínal a vychovával, ale zároveň moře Boží milosti a věrnosti, které zakoušíme úplně v drobných a obyčejných věcech. Toužím vidět záchranu ještě mnohých vzácných lidských duší a jsem nadšen z toho, že to nejlepší je teprve před námi, až se uvidíme s Pánem tváří v tvář.
Narodil jsem se 15.11. 1966 v Děčíně, v následujícím roce se rodiče přestěhovali do Kutné Hory.
U nás doma se o Bohu se nikdy nemluvilo. Bibli jsem poprvé otevřel ve svých 17 letech, ale pro nesrozumitelnost textu jsem ji rychle odložil. Pouze jméno Ježíš Kristus mě tehdy zaujalo. A také zmínky o jeho návratu na zem. Znovu jsem Bibli otevřel o dva roky později, tentokrát se jednalo o Ekumenický překlad. Dostal jsem ji od Svědků Jehovových, kam jsem začal docházet na pravidelná setkání. Po roce tzv. „studia“ jsem sice věřil v Boží existenci a pravdivost Bible, ale žít se mi podle toho nedařilo. Padal jsem do stále stejných hříchů. Naštěstí jsem potkal člověka, který mi vyprávěl o svém osobním vztahu s Kristem. Ještě nějaký čas mi trvalo, než jsem Ježíše pozval do svého srdce a požádal o odpuštění hříchů. Bylo, jako když mi někdo sejme velký balvan z hrudi. Krátce na to jsem se oženil s dívkou, se kterou jsem již několik let měl známost. Přijala Ježíše jako Pána svého života ve stejný den jako já. Jsme spolu již 35 let a vyrostlo u nás pět dětí. S manželkou jsme se dali pokřtít v Církvi bratrské a později jsme se podíleli na vzniku Křesťanského společenství v Kutné Hoře, kde dnes sloužím jako pastor. Manželka učí ve školce a mnoho let jsme spolu sloužili dětem v církvi i z nevěřících rodin. Zakládali jsme dětské kluby, pořádali tábory, později pobyty pro mládež. Dnes nejraději navštěvuji seniory v různých zařízeních, kam jezdím s historickými a cestopisnými programy, které slouží jako můstek pro duchovní službu. Rád jezdím do přírody, zajímá mě historie, nadšeně prolézám zříceniny hradů, baví mě jezdit na kole a na koloběžce. Moc se těším, že letos spluji některé úseky mojí zamilované řeky Sázavy. Pořídil jsem si k tomu účelu padlleboard, který jsem zatím stihl vyzkoušet jen na stojaté vodě.
S manželkou se také těšíme z naší první vnučky. Když se ohlédnu zpět, vidím jednak spoustu těžkých chvil, kdy nás Pán přísně napomínal a vychovával, ale zároveň moře Boží milosti a věrnosti, které zakoušíme úplně v drobných a obyčejných věcech. Toužím vidět záchranu ještě mnohých vzácných lidských duší a jsem nadšen z toho, že to nejlepší je teprve před námi, až se uvidíme s Pánem tváří v tvář.