Církev adventistů sedmého dne

Narodil jsem se v září 1967 v Pardubicích rodičům, kteří se vcelku brzy rozvedli. Vyrůstal jsem s maminkou a jsem jí vděčný za skvělou výchovu. Informace o křesťanství v ní ale chyběly. Táta se o tom taky nikdy nezmínil. O to překvapivější bylo, když jsem později zjistil, že oba byli v křesťanské víře vychováváni. Maminka především svou milující katolickou maminkou, ale i autoritářským otcem, tatínek zase vyrostl jako nejstarší syn faráře Církve československé. Co zbylo, Pán Bůh mě tedy musel vyhledat sám. Kdy přesně to začalo, nevím.
Co vím, že ze vzdoru jsem nastoupil a absolvoval vojenskou školu, pracoval v armádě u letectva, ale sloužit straně a vládě mi už nešlo pod vousy. Častěji jsem naslouchal nekalým protistátním živlům a po mé čtvrté žádosti o uvolnění do civilu mi nakonec bylo před 31 lety vyhověno. Bylo to tři týdny po „revoluci“.
O dva roky později jsem nastoupil do „Boží školy“. Svědectví mé kamarádky mě zasáhlo natolik, že jsem Boha požádal, aby, pokud existuje, mi o sobě dal vědět. Vyslyšel mě okamžitě. Mnoho let jsem pak o Jeho existenci sice nepochyboval, ale vytrvale jsem si chodil svými pokoutními cestami, bloudil a obcházel Ho obloukem. Nakonec mě, díky své trpělivosti, přeci jen zastavil a obrátil. Bylo mi 28.
O deset let později jsem už jako ženatý nastoupil do kazatelské práce. V současné době žijeme s manželkou a dvěma syny na Havlíčkobrodsku, nejstarší syn žije v Pardubicích a je studentem Univerzity obrany. Krom kazatelské práce působím také jako kaplan ženské věznice ve Světlé nad Sázavou a duchovenský dobrovolník v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod. A hrozně nerad píšu.