Žalm 92,1

Máme volno. K posile a radosti.

Umím ještě odpočinout? Dokážu vidět čerstvě? Mám dost klidu k duchovnímu hledání a přemýšlení?

Ačkoli to nevypadá, ačkoli se daří plevelu, ačkoli ničemníci rozkvétají, přece je proč zpívat, zpěvem si roztahovat plíce i úsměv. V pospolitosti těch, kdo spolu slaví den odpočinku, se takto zpívá navzdory ovzduší tam venku. Navzdory lžím, manipulacím a nedůvěře. Navzdory násilí a bolesti. Navzdory zlosti, zášti, zastrašování.

Vždyť Boží slovo působí jako ostrý řez – díky němu dobře rozlišíme to temné a zlé, čeho se vyvarovat, a to, co roste dobrého a z čeho je možno se radovat. A na čem lze stavět život.

Zasaď myšlenku, sklidíš čin. Zasaď čin, sklidíš návyk. Zasaď návyk, sklidíš charakter. Zasaď charakter, sklidíš osud. (Samuel Smiles)