Žalm 81,13

Tak si dělej, co chceš

Dělat si věci posvém – je to vždy výhra?

„Já chci to, co chci já“, vyjádřila kdysi naše tříletá dcerka svou nechuť k dobře míněným rodičovským pokynům.

V našem textu si Pán Bůh tak trochu zoufá nad svým lidem. Tolik jim pomáhal a zahrnoval je svou péčí. Vysvobodil je z otroctví, bránil před nepřáteli, zasahoval, když k němu volali.

A stále znovu a znovu se jeho lid odvrací od jeho cest a zapomíná na něj. Hospodin svému lidu zde v podstatě říká: Tak si dělej, co chceš. Ale počítej s důsledky svých rozhodnutí.

Jistě je dobře, že nám Bůh dává svobodu. Nenutí nás, abychom ho poslouchali, je to naše volba. Zároveň nás upozorňuje, že co člověk zaseje, to také sklidí. V dnešním oddíle používá spíše pozitivní motivaci: měli byste se moc dobře, pokud byste brali vážně moje rady a nařízení. I vaši nepřátelé by se vám vtírali do přízně. Dával bych vám požehnání v těch nejsložitějších situacích. Zahrnoval bych vás hojností i na těch nejméně pravděpodobných místech. 

Je tedy dobře a nepřehnal to Bůh, když nám dal svobodu dělat si, co sami uznáme za vhodné? Nebyl by svět jednodušší, kdybychom neměli na výběr a museli plnit Boží vůli? Jednodušší jistě ano, ale lepší nikoliv. To, co nás posouvá dopředu ve vztazích je láska, projevující se dobrovolnou poddaností. Nejme loutky v Božích rukách, ale svobodné bytosti. Se svobodou souvisí zodpovědnost. Pokud ji zneužijeme, můžeme se dočkat toho, že Bůh nám řekne: „Tak si dělej, co chceš“. A to mě děsí. Bůh nás někdy nechá jít vlastní cestou, přestože ví, že si natlučeme. I tak se projevuje láska. Ale není to škoda, zbytečně si komplikovat život?

Pane, nenech mě jít mojí cestou. Někdy si nevidím ani na špičku nosu, natož abych dohlédl za obzor mojí životní poutě. Nenech mě bloudit a ukazuj mi prosím cestu.