27Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!
Pokoj Kristův
Z čeho máte strach?
Ježíš nás vyzval, abychom zachovávali jeho slovo, ale dodává k tomu, že přijde Přímluvce. Zkrátka: dostali jsme úkol (spolehnout se) a nejsme přitom odkázáni jen na vlastní schopnosti a síly. Není tak těžké usvědčit nás z něčeho, co jsme nezvládli a co možná ani nepůjde napravit, ale přijde nám na pomoc Přímluvce, zastánce. Proto se neděste: Dávám vám svůj pokoj, ale je jiný, než jaký nabízí svět.
On ten Boží pokoj vypadá zvenku trochu jako svatý nepokoj: nesmířit se se zlem, s křivdami, s trápením, zápasit s nimi... A při tom všem prožívá člověk vnitřní pokoj, i když ty bolesti vnímám hodně zblízka: však je tu Bůh a nebojte se, nezaspí. A co ten Přímluvce? Agentury se spasením a cestovky do nebe mívají zboží pěkně nablýskané a lákavě zabalené, ale když přijde na věc, nejspíš zjistíte, že je někdo vytuneloval... U Přímluvce to tak nablýskané není: obyčejná víra, láska, naděje. Anebo: pokoj, radost, trpělivost, tichost... To je životní výbava, kterou dodává, a k tomu připomene, co všechno Ježíš dělal a říkal a co vám dal. Právě díky tomu ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.
Výbava od tebe, Bože, na první pohled vypadá, že s ní nepůjde nic vyhrát. A přece pro životní zápas není nad ni.