Jan 12,32

Přitažlivost kříže

Co mě dnes přitahuje – světlo kříže, nebo pohodlí tmy?

Ježíš stojí před smrtí a otevřeně říká, že jeho duše je sevřená úzkostí. Nevyhýbá se lidskému strachu, ale přináší ho Otci: „Otče, oslav své jméno.“ Jeho poslušnost není chladná ani snadná – je to důvěra uprostřed temnoty. A právě tam, kde bychom Boží slávu nečekali, na Golgotě, se zjevuje nejjasněji. Kříž, nástroj utrpení a hanby, se stává znamením lásky, která přitahuje a proměňuje.

Kristův kříž není porážkou, ale místem setkání, kde se Bůh sklání k člověku. Každý, kdo se k němu přiblíží, zakouší, že světlo má větší moc než temnota, a že Boží láska proniká i do toho, co je bolestné a nepochopitelné. „Až budu vyvýšen, přitáhnu všechny k sobě“ – to není výhružka, ale příslib. Ježíš nepřitahuje silou ani tlakem, ale pravdou, která osvobozuje, a láskou, která dává naději tam, kde všechno ostatní selhalo.

V jeho světle se odhalují naše srdce: naše motivy, strachy i úniky. Ale právě toto světlo je začátkem proměny. Kdo se nechá přitáhnout ke kříži, ten pozná, že Bůh není daleko, ani když život bolí. A v tomto tichém přiblížení se rodí nový život – hlubší, pevnější a otevřený světlu, které žádná tma nepřemůže.

Ježíši, přitáhni mě ke kříži. Nauč mě důvěřovat, že i v bolesti jsi blízko.