4Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději.
Trpělivostí k naději
Uvědomuji si, že být trpělivý znamená trpět, nést utrpení? Jak žiji ctnost trpělivosti?
Když se cítím silný, děkuji Bohu za svou sílu – vím, že všechna síla je mi pouze propůjčena. Hledím vzhůru a chci být blízko Bohu – vždyť jsem Jím pozvedán! Jsem ale ochoten nést/snášet slabosti svého bratra či sestry? Nemám pocit, že sklánět se k nim, zdržovat se s pomalejším, méně bystrým hříšníkem, mne zdržuje na cestě svatosti? Pavel nám před oči nestaví dokonalost člověka, ale trpělivost Krista – s námi hříšníky – a ukazuje, že svědectví Písma je povzbuzením. Církev je (a do konce časů zůstane) společenstvím hříšníků. Hříšníků, kteří milují Boha a tvoří rodinu dětí Božích.
Jestliže Ježíš Kristus, v poslušnosti svému Otci nechal na sebe padat urážky, kterými tupí lidé Boha, aby hříšného člověka vykoupil a spasil, mohu já odmítnout svého bratra, aniž bych s ním společně chválil Boha za dar Jeho milosrdenství?
Pane, dej růst trpělivostí v mém srdci své svaté naději!