20Teď poslyš prosím, králi, můj pane, předkládám ti prosbu o smilování: Neposílej mě zpět do domu písaře Jónatana, abych tam nezemřel."
Konfrontace
Je lepší mluvit nebo mlčet, když jde o pravdu?
Konfrontace je něco velice nepříjemného, čemu se každý chceme vyhnout. Je totiž nekomfortní, rozhádané strany uvádí do rozpaků a trapných situací. Nicméně má-li pravda vyjít najevo, je nutná.
Jeremiáš, prorok, který si díky přinášenému slovu „protrpěl své“, odvážně konfrontuje krále se skutečností, že předáci lidu raději naslouchali falešným prorokům, kteří ničemu neprospěli a situaci spíše zkomplikovali.
Není vždy jednoduché „postavit slovo proti slovu“, nakonec čas a okolnosti ukážou, kdo měl pravdu. Jeremiáš se nebojí v rámci konfrontace poukázat na to, že na něho bylo uvaleno utrpení neprávem. Nikdy králům ani velmožům nezamlčoval slovo, které od Boha přijal jako varování.
Jaká je naše osobní zkušenost? Raději kolem jasné pravdy lavírujeme, jen abychom si zachovali přízeň těch, které máme varovat, nebo se druhým s pravdou postavíme čelem?
Nakonec nemusíme jít tak hluboko do minulosti, stačí si připomenout našeho Jana Husa, který byl ochoten pro poznanou pravdu dojít až na ohnivou hranici.
Konfrontace s pravdou není příjemná, nicméně je osvobozující – pro toho, kdo ji přináší, i pro toho, kdo je adresátem, který se podle slova pravdy zařídí.
Pane, dej mi odvahu stát ve tvojí pravdě navzdory všemu a všem.