{20b} Trvá však naděje, 21že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích.
Naděje uprostřed beznaděje
Jak můj život ovlivňuje skutečnost, že všechno kolem mne, včetně mého života, spěje k zániku?
Realita tohoto světa je jeho dočasnost. Nejen život každého člověka směřuje ke smrti, ale i celý svět spěje ke svému konci. Náš oddíl říká, že žijeme v otroctví zániku. Dále uvádí, že na tomto světě, a v našem lidském těle, zažíváme utrpení, a že sténáme ve svém nitru. To je dost smutný popis skutečnosti, ve které žijeme.
Díky Bohu, že máme naději uprostřed této beznaděje. Jedná se o naději na záchranu, na přijetí za Boží syny, na vykoupení našeho smrtelného těla. Naděje znamená trpělivě doufat, i když nevidíme. A to není vždy jednoduché, když se nám věci sypou pod rukama. Právě proto přichází na pomoc naší slabosti Duch Boží, který se za nás přimlouvá (verš 26). Díky Bohu za něj!
Pane, děkuji za naději pro můj život, že pomíjivost tohoto světa nemá poslední slovo.