Žalm 73,2

Zkoušky víry

Jak se vyrovnat s rozporuplností světa?

K největším zkouškám víry patří utrpení. Nejen nevěřícím, ale často i věřícím bývá výzvou, jak je možné, že milující Bůh dopouští tolik utrpení. A bývá to tím naléhavější, čím více se nás to osobně týká. Nás nebo našich blízkých. U žalmisty to bylo navíc umocněno tím, že vedle svého utrpení pozoroval bezstarostný život bezohledných lidí, kteří se na Boha neohlíželi. Prostě mu to nešlo dohromady. Jak to, že zbožný trpí a bezbožný v pohodě užívá života? Žalmista nedostal odpověď na všechny otázky a pocity, které se v něm jistě honily. Přesto však odpověď dostal. Byla vlastně dvojí. Jednak poznání, že spokojený život bezbožných je jen do času a bylo by krátkozraké z jejich momentální pohody usuzovat, že Bůh jejich nepravosti nevnímá. A za druhé, a to je mnohem důležitější, obdržel odpověď v podobě zkušenosti, že být s Bohem přináší dobro, i když okolnosti dobré nejsou. Raději chce být s Bohem, i když mu nerozumí, než krátkodobě užívat pohody bez něho. Nikoliv pohoda, ale Boží přítomnost se tu ukazuje jako ten nejvyšší dar.

Pane, dej mi sílu vytrvat při tobě, i když to bolí.