Lukáš 1,46–47

Chvála, která proměňuje

Co naplňuje mou duši radostí a vděčností?

Mariin chvalozpěv, známý jako Magnificat, je jedním z nejkrásnějších vyjádření víry a důvěry v Boha. Mladá dívka, která právě přijala zprávu o tom, že se stane matkou Mesiáše, nepropadá strachu ani pochybnostem. Místo toho zpívá – o Boží velikosti, o jeho milosrdenství, o jeho věrnosti.

Její slova nejsou jen osobní modlitbou, ale i prorockým pohledem na Boží jednání v dějinách. Bůh se sklání k poníženým, sytí hladové, povyšuje pokorné. Mariina chvála není naivní – je hluboce zakořeněná v poznání Boha, který jedná spravedlivě a věrně.

Tento text nás učí, že pravá radost nepramení z okolností, ale z Boží přítomnosti. I uprostřed nejistoty může naše duše velebit Hospodina, když víme, že On je s námi. Mariin zpěv nás zve k tomu, abychom i my hledali důvody k vděčnosti – a nacházeli je v Boží věrnosti, která trvá navěky.

Bože, dej mi srdce, jako měla Maria – srdce, které Tě chválí i uprostřed nejistoty. Uč mě vidět Tvé skutky ve svém životě a důvěřovat Tvému vedení. Ať i moje duše velebí Tebe, mého Spasitele. Amen