Hospodin a Jeho potomstvo
Co dalšího objevím, co dalšího přichystáš, co mi ani na mysl nepřišlo?
Abra(ha)m stojí na kopci a slyší slib. S Bohem pěstuje dlouhodobý vztah, který dává jistotu, že to, co Hospodin slíbí, také dodrží. Ale to početní zadání o prachu země přesahuje jeho matematické schopnosti. Dívá se do všech čtyř světových stran – sever, jih, východ, západ – a vídí zemi, kterou Bůh slibuje jeho potomstvu. Potomstva tu má jednou být více než máku. Má to však svůj háček. Starý muž se svou manželkou zatím žádné potomky nemá.
Jak si má přebrat tu Boží tajemnou řeč? „Prach země“, hmota, ze které je podle původní zprávy člověk stvořen. Do ní se také všechno navrací. Atomy z doby stvoření by podle tohoto chápání měly s námi být i teď. Tento prach je všudypřítomný, prostý a nezničitelný. Takové má být i Abrahamovo dědictví: ne s výsadou moci, ale s trvalou přítomností života, který do něj vdechuje Stvořitel.
Abrahamův svět znal jako velké množství tisíce. Dokázali spočítat stáda, sluhy, počet bojeschopných mužů. Na nebi se dal spočítat počet hvězd (na běžné obloze v ČR uvidíte něco přes 2500 hvězd; na obou polokoulích je absolutní maximum 9096, víc ani ň). Ale počítat prach, nebo písek na břehu moře (Gn 22,17), na to aby člověk byl Bůh. To nespočítá ani nadaný matematik. To množství ohromuje.
Prach je vdechován, usedá na kůži, splývá s tělem, atomy jsou s námi od počátku světa. Jako by se Abraham neměl stát jen otcem mnohých, ale jeho potomstvo se mělo rozptýlit mezi národy celého světa, či do samotné struktury světa a nikdy nemělo zmizet. Tak zní Boží zaslíbení. Zaslíbení od Stvoření až po věčnost.
„Přijde doba, kdy se naši potomci budou divit, že jsme neznali věci tak samozřejmé.“ (Lucius Annaeus Seneca)
Bože, králi nebe i země, barvami v přírodě nešetříš, ani dalšími a dalšími nápady. Děkuji za každý nový objev, děkuji, že mi otevíráš oči. Uč prosím také moji paměť, ať ti nezapomínám poděkovat. Nejen za objevy.
