6Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jen jemu, své spáse.
Naděje v čase žízně
Kam se obracím, když má duše cítí prázdnotu a vzdálenost od Boha?
Žalmista otevřeně mluví o své žízni po Bohu. Nezakrývá smutek ani vnitřní zápas, naopak ho přináší před Boha. Vzpomíná na chvíle blízkosti, ale právě to ještě více zdůrazňuje jeho současnou bolest. Přesto uprostřed sklíčenosti zaznívá výzva: „Na Boha čekej...“
Tento žalm ukazuje, že víra neznamená nepřítomnost zápasu. I věřící člověk může procházet obdobím sucha, prázdnoty, pochybností a otázek. Důležité však je, kam se v takových chvílích obrací. Žalmista mluví ke své vlastní duši a znovu ji vede k naději v Bohu. Ne proto, že by se okolnosti změnily, ale protože Bůh ve své věrnosti zůstává s ním i v jeho pochybách a zármutku.
Pane, když má duše žízní, přitáhni mě blíž k sobě a obnov mou naději v Tobě.