Galatským 3,9

Požehnání víry

Čerpám ve svém životě z víry, nebo se spoléhám na své zásluhy?

Pavel připomíná Galatským příklad Abrahama – muže, který uvěřil Bohu, a právě ta víra mu byla počítána za spravedlnost. Ne skutky, ne zákon, ale důvěra. A právě touto cestou se otevírá požehnání i pro nás. Kdo věří, je duchovním potomkem Abrahama a dědicem Božích zaslíbení.

Zákon sám o sobě nemůže dát život. Ukazuje na hřích, ale nemá moc zachránit. Kdo se na něj spoléhá, zůstává pod kletbou, protože nikdo ho nedokáže naplnit dokonale. Ale Kristus nás z této kletby vykoupil – tím, že ji vzal na sebe. Na kříži nesl naše selhání, abychom my mohli přijmout požehnání víry.

Tato pasáž nás vede k hlubokému uvědomění: víra není jen začátek, ale i cesta. Nejsme povoláni k duchovním výkonům, ale k důvěře v Krista. A právě v této důvěře přichází požehnání – ne jako odměna, ale jako dar. Jako Abraham jsme voláni, abychom uvěřili Bohu – i když nevidíme vše jasně, i když cesta není snadná.

Bože, děkuji Ti za příklad Abrahama a za požehnání, které přichází skrze víru. Osvoboď mě od spoléhání na sebe a nauč mě důvěřovat Tobě. Děkuji Ti, Ježíši, že jsi mě vykoupil z kletby zákona. Ať žiji každý den z víry, která přináší život. Amen