Jan 12,43

Víra, která mlčí

Koho se víc bojím – Boha, nebo lidí?

Evangelium ukazuje tragický rozpor: mnozí tehdy uvěřili, ale báli se to přiznat nahlas. Strach z lidí umlčel jejich víru, protože touha po uznání byla silnější než touha po pravdě. A podobné napětí prožíváme i dnes. Chceme být přijati, nechceme být terčem posměchu nebo nepochopení, a tak někdy raději mlčíme, i když v srdci víme, co je správné. Jenže víra, která zůstane skrytá, postupně chřadne, jako světlo ukryté pod nádobou. Boží sláva se nevyjednává – žije se. Odvaha k vyznání není hrdinství pro silné povahy, ale prostá věrnost tomu, kdo nás nese. Každý, kdo se zastane dobra, kdo neuhne z pravdy, kdo se přizná ke Kristu i v maličkostech, stává se svědkem světla v temnotě tohoto světa. Lidská sláva trvá chvíli, je křehká a proměnlivá, ale Boží sláva je pevná a věčná. Když se člověk přestane bát lidí více než Boha, rodí se v něm vnitřní svoboda – tichá, ale silná. A právě v této svobodě může víra růst a nést ovoce, kterépřetrvá.

Pane, posilni mou víru, abych se nebál stát při Tobě, i když to není snadné.