Jan 1,29

Beránek Boží

Má Duch svatý ve tvém charakteru místo na spočinutí?

Pro dnešního člověka by tato slova asi mnoho neznamenala a nerozuměli jim, ale lidé tehdy v tom měli jasno. Začalo to už v Egyptě, kdy byl obětován velikonoční beránek. Během první Paschy (Velikonoc) v Egyptě Izraelci zabili beránka, jehož krví potřeli veřeje svých dveří. Anděl zhouby pak přešel jejich domy a ušetřil prvorozené, kteří byli krví chráněni. Tato událost předznamenala Kristovu smrt – Ježíš se stal naším velikonočním beránkem, jehož krev nás chrání před duchovní smrtí a soudem. V izraelském obětním systému byly beránci často používáni jako zástupné oběti za hříchy. Člověk přivedl beránka, položil na něj ruce (symbolicky tak přenesl své hříchy na zvíře) a zvíře bylo obětováno. To symbolizovalo, že hřích si vyžaduje trest, ale Bůh poskytl cestu k odpuštění skrze oběť. Ježíš se stal tou dokonalou, jedinou a konečnou obětí za hříchy celého světa.
Starozákonní prorok Izajáš popsal „trpícího služebníka“, který je „veden jako ovce na porážku“ a „jako beránek před střihači“ (Izajáš 53). Jan Křtitel rozpoznal, že toto proroctví se naplnilo v Ježíši. Když řekl Jan Křtitel tato slova, poukázal na Ježíše jako na jediného Spasitele, který má moc vyřešit největší problém lidstva – hřích a jeho důsledky.

Jan poznal, kdo je Pán Ježíš, a proto to mohl nahlas a veřejně vyznat, a to ne jednou, ale jak vidíme i druhý den.
Beránek je i obraz charakteru, který Duch svatý u člověka hledá, tichost, mírnost a srdce ochotné ke službě. To je charakter, kam přichází Duch svatý, a to jsou i otevřené dveře pro Ducha v našem životě. Efezským 4:30 A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení. 31 Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; 32 buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.

Formuj prosím ve mně, Pane, tvůj charakter, charakter Beránka, aby i v mém životě měl prostor Duch svatý.