7V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni,
Kořeny
Kým jsme, kam patříme?
Každý z nás asi někdy přemýšlel o tom, co zdědil po rodičích; nejen majetek, ale i charakter, postoje, kulturu či návyky. Často si uvědomuji, jak reaguji stejně jako oni. Genetika, zkušenosti i rodinné příběhy tvoří to, kým jsme. Pavel však píše, že v Kristu jsme nové stvoření. Staré pominulo, nastaly nové věci. (2K 5,17) Bůh do našich srdcí vepsal své zákony, očistil nás, odpustil nám a zbavil nás nutnosti se obhajovat. To vše proto, abychom začali novou etapu života, ne jako výsledek rodového dědictví, ale z nového vztahu s Otcem, s nímž nás spojuje nové pokrevní pouto. Ježíš Nikodémovi řekl, že kdo se nenarodí z vody a Ducha, nevejde do Božího království. (J 3, 5) Pavel vysvětluje, že se to stalo skrze křest, pohřbení starého a vzkříšení nového, skrze víru. Stejně jako si pamatujeme, co jsme zdědili po rodičích, o to víc se máme budovat a upevňovat v tom, co jsme přijali v Boží rodině, jak o tom Pavel píše.
Otče, chci se stále upevňovat v tom, že ti patřím a mám přístup k tvé plnosti.