15Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha;
Vděčnost, která proměňuje
Kdy jsem se naposledy vědomě zastavil, abych poděkoval?
Deset malomocných prosí Ježíše o slitování a on je posílá ke kněžím. Cestou jsou všichni uzdraveni – a přece jen jeden se vrací. A k překvapení je to Samařan, cizinec. Jeho vděčnost ho přivádí zpět k Ježíši, a právě tam nachází víc než zdravé tělo. Nachází víru a vztah s Dárcem. Ostatní se spokojili s darem, ale zapomněli na toho, kdo dar dává. Jak často se nám to podobá! Kolik dobrých věcí v životě bereme jako samozřejmost – zdraví, rodinu, přátele, víru – a běžíme dál. Vděčnost není zdvořilostní fráze, ale postoj srdce, které umí vidět Boží ruku i v maličkostech. A právě ona otevírá dveře k hlubšímu životu s Bohem. A nejen to – vděčnost dokáže proměňovat i vztahy. Tam, kde lidé děkují a uznávají jeden druhého, se zrcadlí principy Božího království, které je už dnes mezi námi.
Pane, nauč mě zastavit se a vracet se k Tobě s děkováním.