6Ale ty jdi a ze svitku, do něhož jsi zapsal Hospodinova slova z mých úst, předčítej lidu v domě Hospodinově v den postu, předčítej je i všem Judejcům, kteří přijdou ze svých měst. 7Snad padnou na kolena a budou prosit před Hospodinem o smilování a každý se odvrátí od své zlé cesty. Vždyť veliký je hněv a rozhořčení, o němž Hospodin tomuto lidu mluvil!"
Síla slova
Kdy jsme ochotni naslouchat napomenutí?
Slova mají svou váhu a sílu. Dokáží zásadně změnit a ovlivnit náš život. Je proto nutné s nimi moudře nakládat. O to víc, když jde o Boží slovo adresované člověku.
Jeremjáš i Báruk si toho byli vědomi, když stáli u zrodu svitku, který varoval Boží lid před zkázou. Přesto však svitek přinášel světlo naděje, když jako řešení nabízel odvrácení se od zlých cest a nepravostí.
Pozoruhodné je, že ačkoli se změnily vnější kulisy, ve své podstatě jsme úplně stejní, jako ti, jimž byla slova určena. Mnohdy nedbáme na dobře myšlená napomenutí, či připomínku toho, že jsme se vydali špatnou cestou. Božímu slovu jsme ochotni naslouchat teprve tehdy, když už jsme vyčerpali všechny své dovednosti a možnosti.
A přesto, když nám Boží slovo zkříží cestu, prožijeme náhlou posvátnou bázeň podobnou té, kterou prožili posluchači Jeremiášova proroctví. A pak, jako oni máme dvě možnosti na výběr – buď se vydat za nadějí anebo dál jít svou cestou, která vede k zmaru. Žádná třetí cesta není…
Pane, obdaruj mě milostí, abych porozuměl tvému napomenutí a obrátil se z cesty zmaru na cestu života.