Žalm 139,5

Před Hospodinem neunikneš

Kde se cítíš nejlépe?

Od počátku, až do konce. I když mířím k výšinám, i když se propadám do hlubin, celého ‚mého člověka‘ sevřel zezadu i zepředu Hospodin… Je to dobře? Nebo špatně? Možná se nám někdy Jeho ruka zdá jako tíže. Možná – někdy oprávněně – vyznáváme: „Těžce na mě dolehla ruka Hospodinova!“ Žalmista ale vyjadřuje vděčnost. Poznal, že i ta tíže je k záchraně. Vidí, kolik milosti je ve všem, co Hospodin činí. Kolikrát zachránil, kolikrát zastavil před pádem do propasti a kolikrát nás z propasti a temnoty vysvobodil, když jsme se tam umanutě vydali. Kolikrát nás pozvedl… ‚Zkoumej mě, zkoušej, vyveď z marnosti, veď mne…‘ – volá dále. Vyveď mě z každé cesty, která by mě mohla odvést od Tebe, Hospodine. Veď mě po cestě života. A my víme, kdo je cestou i pravdou i životem. I dnešní den můžeme začít tím, že svůj neklid a očekávání svěříme do Boží ruky.

Dej mi milost k pokání, abych se nevzpouzel z Tvojí ruky, Bože.