30Jidáš přijal skývu, a hned vyšel ven. byla noc.
Jeden z vás zradí
Jak jednat, když nerozumím, co to můj bližní vyvádí?
„Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí.“ Hlavou se jim honily myšlenky, kdo by to asi tak mohl být a o kom to Ježíš mluví. Odpověď neznali, mohl to být kdokoli z nich. Špitají si, kdo se ho má přímo zeptat. Ježíš odpověď znal a mohl by ji nahlas říct, ale neřekl. Můžeme si představovat, co by se dělo, kdyby ji řekl: zabránili by učedníci Jidášovi v činu nebo by ho svorně odsoudili nebo něco jiného? Ježíš podal Jidášovi kus chleba a vyzval ho, aby udělal, co má v úmyslu, teď hned. Nechápali, proč mu to řekl, a otevřel se jim tím prostor pro dohady: je to náš pokladník, tak ho třeba poslal nakoupit nebo chce Jidáš něco rozdat chudým nebo…
Život neběží podle předem daného scénáře (proto nedejte na žádné někde vyčtené předpovědi). Ježíš umyl nohy všem a všem podal kus chleba, protože taková je Boží vůle. Nejsou všichni stejní, každý z nich si žije život po svém, jak umí, a do Jidáše teď zrovna vstoupil satan. To se může stát. Každému. Čtenáři to vědí, protože nám to evangelista prozradil, ale učedníci to nevědí, tak se můžou leda donekonečna dohadovat. Jidáš skývu přijal a vyšel ven. Byla noc. Z téhle věty nepoznáte, kolik bylo hodin. Znamená spíš to, že je to malér. Není nic vidět a je zle.
Bože, prosíme nedopusť, aby nás ničilo to, co nám hrozí, když svítí slunce, ani to, co se ujme moci, když je tma.