4Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli.
Bůh vyslyšel moje prosby, když jsem k němu volal
Jak chceš dojít do cíle své cesty?
„Spravedliví mohou volat k Bohu, ale já? Hříšný? …“ Někdy propadáme malomyslnosti. Víme, co je dobré, ale nejednáme podle toho. Víme, co je zlé, a přesto do toho padáme. To je stav zoufalství, když se vlastní vinou dostáváme tam, kde jsme být nechtěli. Stav, ve kterém naše duše chřadne a slábne i naše tělo. Někdo se ani neodváží zvednout oči k Bohu, zvednout svůj hlas. Žalmista k Bohu volá. A nejenom to – spoléhá se na Boží pomoc, i když si je vědom, že zoufalá situace, ve které se ocitl, je výsledkem jeho selhání. Spoléhá na Boží spravedlnost, a proto má odvahu prosit Boha o pomoc. Kdyby se spoléhal sám na sebe, věděl by, že selhal, a sám si nepomůže. Kdo svěřil svůj život Hospodinu, ten předal i svoji budoucnost do Boží ruky. Ten je Bohem vysvobozován. Ten může a má být odvážný, rozhodný a udatného srdce – má volat k Hospodinu!
Pane, svůj život vydávám do tvé ruky. Zachraň mne!