23Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, 24protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.´
Boží láska nás zachraňuje
Netrpíme zatrpklostí a záští jenom proto, že máme strach udělat totéž, co mladší bratr?
Otče, dej mi díl majetku, který na mě připadá. Jak nehorázný ten požadavek je! Ale i dnes se to děje. Kolik rodičů dnes slyší: Dej mi své úspory, potřebuji tvůj byt, zařídila jsem tvé přijetí do domova důchodců. Jen ti, kteří jsou takovému jednání vystaveni, vědí, jak moc to bolí. Ale nevyčítají a dál milují. S hodnocením obou bratrů jsme poměrně rychle hotovi. Ten mladší je darebák, který jde bezohledně za svým cílem, ten starší, zdánlivě hodný, dál žije v domě svého otce. Ale i on už podíl na dědictví přijal-otec jim rozdělil svůj majetek. Oba jsou ztraceni, oba ve svém vztahu k otci i k sobě navzájem selhávají. Ale jejich otec stále čeká, nevyčítá, otevírá svou náruč, vybíhá vstříc zuboženému synovi a raduje se z jeho návratu. Tím, kdo vyčítá, kdo se neraduje, je ten starší bratr. Stále ještě nechápe, že jedině Otcova slitovná a odpouštějící láska je základem pravé radosti a podstatou spásy-nejen obou bratrů, ale nás všech.
Bože, děkuji Ti za to, že Tvoje láska stále jedná ke spáse nás všech.