10Ocitl jsem se ve vytržení ducha v den Páně, a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice:
Kdo stojí uprostřed našeho života?
Jak reaguji, když se setkám s Boží velikostí – s důvěrou, nebo se strachem?
Setkání s neznámým v nás často vyvolává strach, zvláště když nerozumíme tomu, co vidíme. Podobně jako byl apoštol Jan ohromen viděním, i my býváme zaskočeni Boží mocí. V knize Zjevení se Jan setkává se „Synem člověka“, jehož sláva a moc přesahují lidské chápání. Tento obraz Krista není jen jemný a tichý, ale majestátní a budící bázeň. Jan však není jen pozorovatel – připomíná, že je naším „spolucestujícím“ v soužení, království a trpělivosti. To je povzbuzení i pro nás. Následování Krista neznamená život bez obtíží, ale jistotu, že patříme do Božího království. Právě uprostřed zkoušek jsme voláni k vytrvalosti. Důležité je také, že Jan byl „v Duchu“. Bez Božího vedení bychom často nerozuměli tomu, co Bůh činí. Duch svatý nám pomáhá vidět za hranice viditelného. Kristus, který stojí mezi svícny, je přítomen mezi svým lidem i dnes. Přichází k nám ve své moci, aby nás vedl, posiloval a připomínal, že i ve strachu najdeme pokoj v Něm.
Pane Ježíši, děkuji Ti, že nejsi vzdálený, ale stojíš uprostřed svého lidu.