14Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému."
Voda života
Kdo může přijmout vodu živou?
Mezi Židy a Samařany panovala vzájemná historická nevraživost, zde vyjádřená slovy: „Židé se se Samařany nestýkají“. Mezi lidmi, rodinami i etniky se mohou nahromadit křivdy a vzájemná zranění, která vytvoří neprostupnou hradbu. Ježíš ale vícekrát překračoval soudobá tabu. Ovšem ne jako samoúčelnou provokaci. Všude, kde Ježíš byl, byl ztělesněním evangelia – Božího příklonu k člověku. Tak i zde. Samařská žena se diví, že se s ní Ježíš vůbec baví, ale ten zde překonává předsudky, ať už měly původ jakýkoliv. Šlo mu vždy o konkrétního člověka. Proto i této ženě přinesl dar spásy. I pro ni má „vodu živou“. Ježíš nepřihlíží k našemu etnickému, společenskému či jinému zařazení, aby se s námi mohl setkat. Má vodu života pro každého. Co touto vodou je, vidíme nejlépe na životech těch, kteří se s Ježíšem setkali. Neměnily se u nich vnější okolnosti, ale jejich srdce, jejich nitro. Najednou byli blízko Bohu, činili pokání, nabývali víry, ožívali nadějí, byly vysvobozováni od spoutanosti zlem, nalezli soucit, milosrdenství a lásku.
Pane Ježíši, děkuji, že i pro mě máš vodu života.