1A viděl jsem, hle, Beránek stál na hoře Sión a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kdo mají na čele napsáno jméno jeho i jméno jeho Otce.
Pravý a falešný pán
V čem spočívá naděje člověka, když se zdá, že je kolem všechno špatně?
14. kapitola tvoří protipól k té předchozí. Na rozdíl od šelem, které se snažily imitovat beránka, je zde skutečný Beránek. Šelmy lidi ovládaly strachem, slávu a božskou poctu si vynucovaly pod hrozbou smrti. Beránek si nic vynucovat nemusí. Tam, kam vstoupí, celý prostor se naplní jeho slávou. V srdcích jeho věrných sama od sebe tryská nová píseň – píseň života. Beránkovo vítězství totiž nespočívá ve válečném tažení, které by znovu způsobilo další krveprolití. On vstupuje přímo do lidského utrpení, bere ho na sebe a přetváří ho v něco, co má skutečnou hodnotu. Hrozný popis soudu, který následuje, nemusíme chápat jako popis Boží pomsty těm, kdo se rozhodli podřídit svůj život pravidlům šelmy. Spíše je to velmi sugestivní popis destrukce, která je následkem takového života. Má čtenáře varovat a zároveň probudit naději, že i když se zatím zdá, že má všechno pod palcem šelma, ve skutečnosti už vládne Beránek.
Pane, dej nám rozpoznat falešné sliby světské moci, abychom na tebe v těžkých časech nezapomněli a netančili ze strachu, jak kdo píská.