9Lidé hynuli nesmírným žárem a proklínali Boha, který má moc nad takovými pohromami; ale neobrátili se, aby mu vzdali čest.
Poslední kapka
Má se křesťan starat o ekologii?
Letos jsme prožili léto téměř bez deště. Na více místech padaly rekordy teplot a sucha. Nepřišlo to náhle, víme, že se země otepluje. Ale pomalu to začíná vážně ovlivňovat zdraví člověka i přírody a kvalitu obživy, kterou nám země může dát. Víme také, že za to může i lidská aktivita, a i co bychom měli dělat jinak. Přestat kácet deštní pralesy, přejít na alternativní zdroje energie a omezit živočišnou výrobu. A přece upřednostňujeme finanční zisk před záchranou života. Jsme jako prodavač v hořícím obchodě, který se ještě snaží něco prodat, i když mu už padá střecha na hlavu.
Nebo jsme jako lidé v dnešním textu. Viděli, že se na ně vylévají číše Božího hněvu, že hynou na následky svých vlastních činů, ale neobrátili se. Když si zde čteme o vodě, která se mění v krev, o slunci, které spálilo zemi, o nemocech a přírodních katastrofách, měli bychom vzít vážně varování této kapitoly: každá číše jednou přeteče. Člověka, který si chce hrát na Boha a drancuje všechno kolem, jednou dostihne zkáza, již rozséval.
Pane, odpusť nám naše sobectví a touhu po pohodlném životě na úkor tvého stvoření, o které jsme měli pečovat.