Genesis 3,22

Hospodin a Jeho poznání dobrého a zlého II.

Naučím se i já někdy nenávidět hřích?

Všimli jste si, že celá třetí kapitola Genesis se točí kolem jídla a jedení? Kdo jí ze stromu života, má život, kdo jí ze stromu poznání, pozná jako důsledek smrt… Bůh nedopustí, aby takový člověk skrze jídlo ze stromu života byl živý navěky.

Vrátím se ke včerejší myšlence nejhorší lži. Úmyslně jsem ji nedokončil. Víte, jakou mám na mysli? Bůh je obviněn z toho, že poznal zlé. Že se v tom zlém namočil. Že s ním byl v důvěrném vztahu. A že to před námi skrývá.

Před Evou se tahle věta schovává za rouškou poznání dobrého. Vševědoucnosti. A co se stane, když Evu to lákadlo zlomí? Když vůči té nabídce nedokáže být imunní? Pozná zlo tak, jak ho poznal i autor té nepravdivé nabídky. Žádná vševědoucnost, ale poznání důsledků zla. Smrt.

Adam a Eva tu smrt uvidí velmi brzy. Bůh na jejich kožené suknice bude potřebovat nějaké zvířátko. Za hřích Adama a Evy poprvé zemře v zastoupení zvíře. Rozhodně nebude poslední. Bude sloužit jako předobraz smrti Božího Beránka.

A jak to tedy je s tím poznáním dobrého a zlého? Člověk a všechny další padlé bytosti žel znají nejen důsledky, ale i hřích samotný. Pán Bůh zná jen důsledky zlého. Hřích rozhodně nepoznal. Díky tomu také nad hříchem v zastoupení nás všech zvítězil. A to je poznání dobrého. 

„Ten, kdo bojuje s netvory, nechť si dá pozor, aby se sám nestal netvorem. A když dlouho hledíš do propasti, propast začne hledět do tebe.“ (Friedrich Nietzsche)

Pane Ježíši Kriste, děkuji, že jsi pro lidstvo oblékl lidské tělo, a že jsi přes všechna netušená pokušení vydržel až do konce. Že jsi Vítězem. Že to zlé má jen dočasnou platnost.