6Já v tvé milosrdenství však doufám, moje srdce jásá nad tvou spásou. Budu zpívat Hospodinu, neboť se mě zastal.
Bůh je záštita má
Kde ve svém životě hledám útěchu?
Žalmista mluví o sklíčenosti, kterou prožívá. Útěchu nenašel nikde kolem sebe, natož pak v sobě samém. Jeho zrak je zatemněn. Život člověka neprochází jen radostnými údobími, ale i údobími temnými. Není to ale nic překvapivého, střídá se den a noc, světlo a tma, dobrá nálada a špatná nálada. Ale v čem hledá útěchu? Do koho či do čeho klade naději, že mu v těžkých okamžicích pomůže? Je to někdo blízký, alkohol, drogy, hazard atd., co člověka pomůže dostat se z těchto běd? Žalmista ale dává člověku příklad, co dělat v těchto chvílích, přijímá je a nese je jako kříž a hledí s nadějí na milosrdenství Boží, které ho může z jeho tíží vysvobodit. Neuniká, nezapomíná, nehledá zkratku, ale prochází zkouškou s nadějí, že se ho Bůh zastane, jak se nakonec i děje. I Kristus jde cestou křížovou až do konce, pak ale přichází slavné vzkříšení.
Pane, pomoz nám nést náš kříž a buď naší záštitou.