19Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně 20cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony - to jest obětováním svého těla.
Přístup do Boží přítomnosti
Vnímáš, jak jsi blízko Bohu? Proč?
Do určitých míst nemají všichni lidé přístup. Někam mohou třeba jen zaměstnanci, lidé s oprávněním, někam jen lidé s bezpečnostní prověrkou… K řediteli si nemůže každý přijít, kdy chce.
Bůh je svatý, do Jeho přítomnosti nemůže nic zlého. Okamžitě by to bylo zničené. V době starého zákona Boží přítomnost přebývala v chrámu, ve svatyni svatých, která byla oponou oddělená od svatyně. Přístup sem měl jen velekněz, jen jednou za rok, vždy s krví oběti za hříchy svoje a lidu, aby v Boží přítomnosti nezemřel. Krví pokropil víko truhly smlouvy, slitovnici, aby usmířil hřích lidu.
Ježíš je náš Velekněz – vstoupil před Boha s krví oběti. Ne krví zvířat, která nemohla očistit svědomí od hříchu. On sám je zároveň tou Obětí, dokonalou, čistou, kterou Bůh mohl přijmout. Jedinečnost této oběti je taková, že už se nemusí přinášet žádná jiná oběť. Naše hříchy jsou navždy usmířeny. Proto se také při smrti Pána Ježíše v chrámu roztrhala ona opona mezi svatyní svatých a svatyní. Díky oběti Pána Ježíše, v Jeho zásluhách, odpuštění, můžeme vejít až do Boží přítomnosti, blízkosti – a zůstat naživu, protože naše hříchy usmířila oběť Pána Ježíše.
Máme obrovské privilegium. Pán Ježíš nám umožnil přijít, přicházet do Boží blízkosti, mít s Ním vztah. Můžeme Mu být blízko a On je vždy blízko nám. Můžeme s Ním o všem mluvit, v Jeho přítomnosti se můžeme schovat před útoky Nepřítele.
Využívejme tohoto privilegia, přicházejme k Bohu. V Jeho blízkosti je plnost radosti (Ž 16,11).
Veď mne dál do ticha svatyně svatých, veď mne dál skrze krev Beránka. Veď mne dál do ticha svatyně svatých, veď mne dál, tady jsem, veď mne dál.