Římanům 13,10

Láska a zákon

Jaký je smysl lidských a Božích zákonů?

Ve většině ze svých epištol se apoštol Pavel snaží (často dosti složitě) vysvětlit vztah mezi milostí (vírou) a zákonem (skutky). Tedy, do jaké míry se na křesťany (spasené skrze víru v Krista) vztahují židovské zákony (613 micvót). Celá věc je ovšem dosti zamotaná, protože není jisté, co přesně má Pavel na mysli, když napíše slovo „zákon“. Ve starověku totiž (až na výjimky) neplatilo, že existují náboženské a sekulární zákony. Sekularismus (tedy oddělení světských a náboženských zákonů) totiž vznikl především díky křesťanství, francouzské revoluci a osvícenství. Součástí „micvót“ jsou tedy nejenom náboženské, ale také civilní, zdravotní a jiné předpisy, protože Bůh určuje každý rozměr lidského života. Jenomže některé zákony Starého zákona jsou dobově podmíněné, jiné jsou kruté (viz upalování či kamenování).

Když jsem teď vše trochu zamotal, pojďme věci zase rozmotat. Nejen Pavel dává všem pravidlům a zákonům (nejen Tóře) nový výkladový rámec. Podstatou a cílem všech zákonů (Božích i lidských) by měla být láska. Kdybychom uměli opravdu milovat svého bližního, mnoho zákonů by nebylo potřeba. Kdyby nám ovšem Bůh nedal vůbec žádné zákony, mohli bychom si lásku splést s něčím, co už láska není.

Pane, vepiš svůj Zákon lásky do našich srdcí.