Píseň 4,7

Krása

Jak víme, co je krásné?

Východ slunce, majestátní hory, tiché jezírko uprostřed lesa či mýtina zalitá světlem – to vše nás naplňuje úžasem a vede k chvále Boha, dárce krásy. Stejnou zkušenost ale může přinést i pohled na manžela či manželku.

O erotické kráse dnes často mlčíme, protože ji svět zneužil a zprofanoval. Šalomoun se však nebojí říci své milé: „Celá jsi krásná, má přítelkyně, a poskvrny na tobě není“ (4,7). Manželství má být místem, kde se muž i žena mohou radovat z krásy toho druhého. Je správné, aby se muž opájel krásou své ženy a žena obdivovala svého muže – to je součást Božího řádu.

Krása má i osobní rozměr. Pro mě je nejkrásnější moje manželka, a to je dobře. Právě taková radost z druhého chrání manželství před nevěrností. Přísloví 5,18–19 nás k tomu vede: být spokojený s tím, co nám Bůh dal, a opájet se láskou toho, s kým jsme spojili život. Učme se proto vděčně přijímat krásu Božího stvoření i krásu manželství.

„Ať je požehnaný tvůj pramen, raduj se z ženy svého mládí. Ta líbezná laň, ta půvabná srna, její prsy ať tě uspokojují v každé době, její láskou se opájej ustavičně.“ Přísloví 5,18–19