Žalm 65,2a

Ztišit se je základ

Jaké místo má v mé modlitbě ticho?

Říká se, že modlitba je rozhovor s Bohem. Jak to však často vypadá v praxi? Jako monolog, ve kterém před Bohem vyliji svoje srdce. Ale rozhovor, kde mluví pouze jedna strana není žádný rozhovor. Jistě, Bůh běžně nemluví tak, abychom ho mohli slyšet ušima. Takže vlastně někdy nevíme, jak na to.

Jistý návod nám dává 65. žalm. Začíná ztišením. To znamená jenom tak být, zastavit proud slov a myšlenek, uvědomit si sebe a Boží přítomnost. Jak takové ztišení zajistí, že se modlitba stane dialogem? Čtěte tento žalm pozorně verš po verši a všímejte si, že jsou to vlastně reakce modlitebníka na něco, co právě prožil nebo co si uvědomil: chvála, vděčnost, vyznání vin, uvědomění si sebe v celku stvoření, přesun pozornosti od sebe ke světu. To jsou všechno odpovědi na Boží promlouvání k srdci člověka, který tiše stojí v jeho přítomnosti. Nemusíme se bát, že neřekneme vše, co jsme chtěli. Bůh přece ví, co máme na srdci ještě, než to vyslovíme. Ale ve ztišení můžeme doufat, že nám neunikne to, co chtěl říct Bůh nám.

První modlitba proroka Samuela, velkého Božího muže: „Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší.“