Zjevení 3,8a

Otevřel jsem před tebou dveře

Chceme mezi sebou vůbec nové lidi?

Církev ve Filadelfii je věrná a neslyšíme jediné slovo napomenutí vůči ní. Je ujištěna o tom, že Kristus je skutečný Mesiáš, ten Svatý a Pravý, který má klíč Davidův. Přístup k Otci a jeho království je otevřen skrze Krista a nikdo jej filadelfským nemůže upírat. Celý dopis ukazuje na složitou situaci křesťanů ze židů a na tlak, který na ně pravděpodobně vyvíjela místní židovská komunita, která se považovala za místo pravého dědictví spásy a přístupu k Bohu. Inspirativním z hlediska naší obnovy, tedy i obnovy církve je ovšem odkaz na obraz dveří a klíče. Nejenže má Kristus klíče od království, ale on sám je dveřmi (Jan 10:7,9), které filadelfským a těm, kdo chtějí vstoupit a být spaseni, nikdo nezavře. On sám lidem zajistil svou obětí a přítomností přístup do Božího království – nového života v Kristu pod jeho vládou. Otevřel ho zavrženým a hříšníkům, kteří ani nedoufali, že by mohli s Bohem obnovit svůj vztah i nám pohanům, kteří jsme byli od Boha vzdáleni. Kristus nedopustí, aby tyto dveře kdokoli zavíral. A to včetně Božího lidu.

I proto je i pro nás výzvou, abychom byli jako jednotlivci, církve a společenství víry, které jsou otevřené novým lidem. Pokud budeme pracovat na tom, aby mezi nás začali přicházet noví lidé, kteří s sebou nesou různé názory, předpoklady, pověry a postoje, pak ale také otevíráme „pomyslné dveře“ zmatkům, nepříjemným otázkám a někdy i konfliktům. Někdo bude otráven, že přichází někdo nový, kdo se neumí chovat, kdo zpochybňuje zajeté koleje a ruší naše zaběhané pořádky. Noví lidé rozbíjí náš klid, který si po léta ve sboru tvoříme, přináší chaos a změny. Uprostřed těchto změn se ale zjevuje sám Kristus. Je naše vnitřní nastavení takové, že nebrání novým lidem mezi nás přijít? Nezavíráme my sami dveře, které Ježíš otevřel?

Děkuji Pane, že ty jsi dveřmi, které se nám otvírají. I mně dej prosím otevřenost pro druhé…