Probuď se a posilni, co je už na vymření

Usnul jsem v něčem na vavřínech?

Sardský sbor „má jméno”. Je sice mezi křesťany pojmem a má dobrou pověst, ale jeho skutečná realita je zcela opačná. Jde o vnitřně mrtvý sbor a to, co zůstává, je na vymření. Církev byla ve stejném stavu jako město Sardy, žijící z dřívější slávy, která ale už neexistovala. Z textu vyplývá, že křesťané v Sardách na začátku žili věrně, ale něco zabránilo dalšímu růstu. Přestože stále měli uznání od lidí, jejich skutky nebyly před Bohem dostatečné. Mají si připomínat Kristovo slovo, zachovávat je a činit pokání. Mají si připomínat, jaké byly počátky jejich církve, když byla zakládána. Pokud se církev neprobudí, Kristus k nim přijde jako zloděj, nečekaně, a vezme i to, co zbývá. Přesto je naděje. V sardském sboru jsou ještě lidé, kteří chodí s Bohem, věrní učedníci, kteří jsou morálně i duchovně živí. Oni mohou se svou církví skrze Ducha Božího ještě něco udělat. Slovo sboru v Sardách je ze všech dopisů církvím jedním z nejpřímočařejších. Nikdo z nás by nerad slyšel tak tvrdá slova „podle jména jsi živ, ale jsi mrtev“. Nebo „Tento lid mne ctí rty, ale jejich srdce je ode mne velmi daleko.“ (Mk 6:7). Je ale smutným faktem, že i v naší zemi mnohé farnosti, sbory a misijní stanice zemřely nebo umírají. Mnohé zemřely pod tlakem minulého režimu a díky restrikcím misijní práce. Žiji v Sudetech, tak vím, že mnohé se nevzpamatovaly z odsunu německých obyvatel, jiné umíraly a umírají, protože se uzavřely do sebe a vnitřně se přestaly obnovovat skrze nově obrácené a ztratily schopnost i sílu oslovovat své okolí evangeliem.

Často se nám nedaří předat víru a prostor další generaci. Jistě příčin je spousty, sociologové by nám asi vyprávěli o velkém odlivu mladých lidí z vesnic a malých měst do velkoměst, kterým mnoho sborů ztrácí budoucí generaci. Mnohá společenství se zhroutila díky vnitřním sporům a konfliktům nebo selhání vedoucích. To vše a mnohé další se děje, ale případ sardského sboru je však jiný. Stále žije v iluzi, že se nic zvláštního neděje. Je ale vnitřně mrtvý a vzdálen od Boha. Toto nebezpečí se týká nás všech, jak jednotlivců, tak společenství. I když navenek vypadá vše dobře, neznamená to ještě, že nejsme uvnitř vyprahlí a prázdní. Bohu ale stačí několik málo osob, které s ním budou chodit, aby obnovil, co je na vymření. Probuďme se tedy a posilněme to, co zůstává.

Prosím Pane, ať se nenechám uchlácholit a neusnu na vavřínech…              

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.