11Spravedlivý se bude radovat z Hospodina a utíkat se k němu; on bude chloubou všech, kdo mají přímé srdce.
Hospodin Bůh slyší naše volání
Kde a v kom hledám své útočiště?
Existují nebezpečnější zbraně, než jsou meč, dýka nebo luk. Jazyk, slovo, řeč, můžou způsobit stejné zlo – a možná ještě zhoubnější než vystřelený šíp či bodnutí dýkou. Máme za sebou prezidentské volby. V náročném předvolebním boji jsme dobře viděli, jaké zbraně někteří používali. Žalmista žil přibližně před třemi tisíci lety, ale byl ohrožován stejně. Ti, kteří se dali tehdy do služeb ničemnosti, strojí nástrahy a léčky. Slovo nepřátel letí jako střela a zabíjí. Žalmistovi nepřátelé – zlovolníci se nikoho nebojí. Pyšní se svým dílem, jsou si jisti úspěchem. Domnívají se, že jim všechno vyjde.
Ale všeho dočasu! Je tu přece Bůh, Hospodin. Nepřátelé s ním vůbec nepočítají, ale on znenadání zaútočí a porazí je. Bůh prokazuje svou věrnost tomu, kdo je bezúhonný, spravedlivý a přímého srdce. Boží činy, nečekané a překvapivé, vzbuzují uctivou bázeň. Zachráněný pak radostně rozhlašuje zprávy o Božích skutcích. Bezbranný žalmista, vydaný nástrahám nepřátel, je nyní v bezpečí. Bezpečné útočiště, v jakékoliv situaci, nám nemůže poskytnout žádný člověk, protože je na to příliš slabý. Jediný, kdo nám je ho schopen poskytnout, je Bůh. Možná, že Stvořitel světa čeká právě teď na to, až se u něj v důvěře schoulíme a své útočiště u něj nalezneme.
Vyslyš, Bože, i moje lkaní, chraň mě, ať mohu žít beze strachu…