Žalm 62,8

Pevný hrad

Do jakého „hradu“ utíkám já, když mi teče do bot?

Když je krize, ke komu se lidé obracejí? Bůh? Peníze, politici, agresivní mobilizace? A ke komu – když se teda nad svým příběhem doopravdy zamyslím – se obracím já?

Augustinova slavná teze – nepokojné je lidské srdce, dokud nespočine v Tobě.

Spočinout v Bohu jako v pevném hradu! Jako v prostoru, kde je bezpečí, kde je naděje. Bůh, pevný hrad, stabilní sídlo, kde člověk může relativně bez ostychu doopravdy otevřít (vylít) své srdce. Tomuto Bohu náleží láska.

A autor žalmu se taky domnívá, že Bůh každému odplatí po jeho skutcích… V evangeliu tuto mechanickou odplatu Ježíš naštěstí přeznačil. Díky Bohu, že nám neodplatí podle našich skutků, to by byla opravdická katastrofa.

Hospodine, chceme žít v tobě jako v pevném hradu, kde jedině můžeme doopravdy žít.