Žalm 53,2a

Bloudění blouda

Kdo je tu bloud?

Žalm 53 nese název „poučující“, a nabádá k zamyšlení nad sebou. To však má málokdo rád; vždyť co když se o sobě dozvíme něco nemilého?! Třebas to, že jsme jako ten bloud, který ve svém srdci pochybuje o Bohu. Navenek se sice tváří jako bohabojný člověk, ale v nitru ho sžírají pochybnosti. Nedává sice nic najevo, ale v nitru má strach: Bůh sice je, ale někde předaleko, převysoko. Odtamtud shlíží na lidi, a není tady dole, na zemi – není tu pro mě!

Bůh je tam někde, a já jsem tady a teď. On se stává nedostižnou abstrakcí, a atrakcí zde je svévolný život. Druzí žijí, jako by Boha nebylo, a je jim dobře! Neničí si život přísnou morálkou ani vysokými nároky, které provázejí spravedlivého. Jak snadné je od Boha se odvrátit! Ale pozor: zmíněné slovo „bloud“ zahrnuje i význam „blázen a bezbožník“. Pobloudění pak znamená nejen sejití z cesty mysli, ale i bohabojného života, a pak Bůh z nebe marně vyhlíží, kdo má rozum a dotazuje se po jeho vůli.

Bože, kéž nás mine bloudění blouda!