14Tehdy k němu přišli Janovi učedníci a ptali se ho: "Jak to, že my a farizeové se postíme, ale tvoji učedníci se nepostí?"
Všechno má svůj čas
Z čeho jsi nervózní?
Mnoho otázek pramení z pocitu, že víme, co druzí mají, nebo nemají dělat. Když to nejde podle nás, jsme nervózní a máme potřebu do života druhých zasahovat. Nějak je posunout a proměnit a máme za to, že náš úmysl je ryzí. Možná je to jenom nespokojenost se sebou samým – se svojí současnou cestou… Janovým učedníkům stačí už jenom málo. Poslechnout svého rabiho. On jim přece říká: „Já se musím menšit, aby On mohl růst.“ Není důvod k malomyslnosti a nervozitě, stačí následovat Krista a radovat se z Jeho přítomnosti. Potom budeme ve správný čas na správném místě a dělat správné věci. Někdy je čas půstu, jindy čas radosti. Být ve správný čas na správném místě – s Ježíšem – nám umožňuje vidět sebe i všechny okolo skrze Krista – skrze Jeho lásku. Dává nám šanci neporovnávat se s druhými a neodsuzovat je. Zakoušet hluboký pokoj.
Ty nejlépe víš, co, kdy a jak má být. S Tebou, Pane Ježíši, chceme zůstávat.